1Ježíš pak odešel na Olivovou horu.
2Brzy ráno se zase odebral do chrámu a všechen lid přišel k němu; i posadil se a učil je.
3Tu k němu přivedou vykladatelé Písma a farizeové ženu přistiženou při cizoložství, postaví ji doprostřed
4a praví mu: „Mistře, tahle žena byla přistižena právě při cizoložství.
5Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?“ -
6Tou řečí ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. - Ježíš se však sehnul a psal prstem na zemi.
7Když se ho však nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“
8A opět se sehnul a psal na zemi.
9Když to uslyšeli, jeden po druhém odcházeli, počínajíc od starších, až zůstal sám Ježíš a žena stojící uprostřed.
10Ježíš se pak vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Nikdo tě neodsoudil?“
11Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš pak řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi, od nynějška už nehřeš!“
12Ježíš k nim zase promluvil takto: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“.
13Farizeové mu tedy řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravdivé“.
14Ježíš jim na to řekl: „I když já svědčím sám o sobě, je pravdivé moje svědectví, protože vím,´odkud jsem přišel a kam jdu; vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.
15Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho.
16A soudím-li já, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a (Otec,) který mě poslal;
17a ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé.
18Já svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal“.
19Pravili mu tedy: „Kde je tvůj otec? „Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“
20Tak mluvil Ježíš u pokladnice, když učil v chrámě, a nikdo se ho nezmocnil, protože ještě nepřišla jeho hodina.
21A opět k nim promluvil: „Já odcházím, i budete mě hledat, a ve svém hříchu zemřete. Kam odcházím já, nemůžete přijít vy.“
22Proto Židé pravili: „Chce se snad sám usmrtit, že říká: ´Kam odcházím já, nemůžete přijít vy?“
23A řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
24Proto jsem vám řekl, že umřete ve svých hříších; neboť neuvěříte-li, že já jsem to, zemřete ve svých hříších“.
25Pravili mu tedy: „Kdo jsi ty? „Řekl jim Ježíš: „Proč s vámi ještě vůbec mluvím?
26Mám mnoho co o vás mluvit a soudit. Ale ten, který mě poslal, je pravdomluvný, a já mluvím ve světě, co jsem slyšel od něho.“
27Neporozuměli, že jim mluvil o Otci.
28Ježíš proto řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem to a že nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec.
29A ten, který mě poslal, je se mnou a nenechal mě samotného, poněvadž já stále dělám, co se jemu líbí“.
30Když toto mluvil, mnoho jich v něj uvěřilo.
31A řekl Ježíš těm Židům, kteří v něj uvěřili: „Setrváte-li v mém slově, budete opravdu moji učedníci
32a poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“
33Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikomu jsme nikdy neotročili. Jak to, že říkáš: ´Budete svobodni´?“
34Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Každý, kdo dělá hřích, je otrok hříchu.
35Než otrok nezůstává v domě na věky, syn však zůstává na věky.
36Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete opravdu svobodni.
37Vím, že jste Abrahamovi potomci; ale usilujete mě zabít, protože mé slovo nenachází u vás porozumění.
38Já mluvím, co jsem viděl u Otce; i vy však činíte, co jste viděli u svého otce.“
39Oni mu na to řekli: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim praví: „Jste-li děti Abrahamovy, jednejte, jak jednal Abraham!
40Nyní však mě chcete usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha; to Abraham nedělal!
41Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My jsme se nenarodili z cizoložství; jednoho máme otce, Boha“.
42Ježíš jim řekl: „Kdyby váš otec byl Bůh, milovali byste mě, neboť já jsem vyšel a přišel od Boha; nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.
43Proč nerozumíte mé řeči? Protože nemůžete slyšet mé slovo.
44Vy jste z otce ďábla a chcete plnit přání svého otce. On byl vrah lidí od začátku a nedržel se v pravdě, protože pravdy v něm není; když lže, mluví z vlastního (základu), protože je lhář a otec lži.
45Mně však, když mluvím pravdu, nevěříte.
46Kdo z vás může mě usvědčit ze hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte!
47Kdo je z Boha, Boží slova slyší. Vy neslyšíte, protože z Boha nejste.“
48Židé mu odpověděli: „Což neříkáme správně, že jsi Samaritán a že máš zlého ducha?“
49Ježíš odpověděl: „Já nemám zlého ducha, ale ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte.
50Já však nehledám svou slávu; je někdo, kdo (ji) hledá a soudí.
51Vpravdě, vpravdě vám pravím: Zachová-li kdo moje slovo, neumře na věky.“
52Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš zlého ducha. Umřel Abraham i proroci, a ty tvrdíš: ´Zachová-li kdo moje slovo, neumře na věky´.
53Jsi ty větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš!´'
54Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li já sám sebe, moje sláva není nic; mne oslavuje můj Otec, o kterém říkáte, že je váš Bůh,
55a nepoznali jste ho, ale já ho znám. A řeknu-li, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
56Váš otec Abraham s plesáním chtěl vidět můj den; uviděl, a zaradoval se.“
57Židé mu tedy řekli: „Nemáš ještě ani padesát let, a viděl jsi Abrahama?
58Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Dříve než byl Abraham, jsem já.“
59Proto se chopili kamení, aby na něj házeli; ale Ježíš se skryl a vyšel z chrámu.