Bible

1 Ježíš pak odešel na Olivovou horu. 2 Brzy ráno se zase odebral do chrámu a všechen lid přišel k němu; i posadil se a učil je. 3 Tu k němu přivedou vykladatelé Písma a farizeové ženu přistiženou při cizoložství, postaví ji doprostřed 4 a praví mu: „Mistře, tahle žena byla přistižena právě při cizoložství. 5 Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?“ - 6 Tou řečí ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. - Ježíš se však sehnul a psal prstem na zemi. 7 Když se ho však nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ 8 A opět se sehnul a psal na zemi. 9 Když to uslyšeli, jeden po druhém odcházeli, počínajíc od starších, až zůstal sám Ježíš a žena stojící uprostřed. 10 Ježíš se pak vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš pak řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi, od nynějška už nehřeš!“ 12 Ježíš k nim zase promluvil takto: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“. 13 Farizeové mu tedy řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravdivé“. 14 Ježíš jim na to řekl: „I když já svědčím sám o sobě, je pravdivé moje svědectví, protože vím,´odkud jsem přišel a kam jdu; vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. 15 Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho. 16 A soudím-li já, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a (Otec,) který mě poslal; 17 a ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé. 18 Já svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal“. 19 Pravili mu tedy: „Kde je tvůj otec? „Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ 20 Tak mluvil Ježíš u pokladnice, když učil v chrámě, a nikdo se ho nezmocnil, protože ještě nepřišla jeho hodina. 21 A opět k nim promluvil: „Já odcházím, i budete mě hledat, a ve svém hříchu zemřete. Kam odcházím já, nemůžete přijít vy.“ 22 Proto Židé pravili: „Chce se snad sám usmrtit, že říká: ´Kam odcházím já, nemůžete přijít vy?“ 23 A řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24 Proto jsem vám řekl, že umřete ve svých hříších; neboť neuvěříte-li, že já jsem to, zemřete ve svých hříších“. 25 Pravili mu tedy: „Kdo jsi ty? „Řekl jim Ježíš: „Proč s vámi ještě vůbec mluvím? 26 Mám mnoho co o vás mluvit a soudit. Ale ten, který mě poslal, je pravdomluvný, a já mluvím ve světě, co jsem slyšel od něho.“ 27 Neporozuměli, že jim mluvil o Otci. 28 Ježíš proto řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem to a že nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. 29 A ten, který mě poslal, je se mnou a nenechal mě samotného, poněvadž já stále dělám, co se jemu líbí“. 30 Když toto mluvil, mnoho jich v něj uvěřilo. 31 A řekl Ježíš těm Židům, kteří v něj uvěřili: „Setrváte-li v mém slově, budete opravdu moji učedníci 32 a poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ 33 Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikomu jsme nikdy neotročili. Jak to, že říkáš: ´Budete svobodni´?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Každý, kdo dělá hřích, je otrok hříchu. 35 Než otrok nezůstává v domě na věky, syn však zůstává na věky. 36 Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete opravdu svobodni. 37 Vím, že jste Abrahamovi potomci; ale usilujete mě zabít, protože mé slovo nenachází u vás porozumění. 38 Já mluvím, co jsem viděl u Otce; i vy však činíte, co jste viděli u svého otce.“ 39 Oni mu na to řekli: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim praví: „Jste-li děti Abrahamovy, jednejte, jak jednal Abraham! 40 Nyní však mě chcete usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha; to Abraham nedělal! 41 Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My jsme se nenarodili z cizoložství; jednoho máme otce, Boha“. 42 Ježíš jim řekl: „Kdyby váš otec byl Bůh, milovali byste mě, neboť já jsem vyšel a přišel od Boha; nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal. 43 Proč nerozumíte mé řeči? Protože nemůžete slyšet mé slovo. 44 Vy jste z otce ďábla a chcete plnit přání svého otce. On byl vrah lidí od začátku a nedržel se v pravdě, protože pravdy v něm není; když lže, mluví z vlastního (základu), protože je lhář a otec lži. 45 Mně však, když mluvím pravdu, nevěříte. 46 Kdo z vás může mě usvědčit ze hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte! 47 Kdo je z Boha, Boží slova slyší. Vy neslyšíte, protože z Boha nejste.“ 48 Židé mu odpověděli: „Což neříkáme správně, že jsi Samaritán a že máš zlého ducha?“ 49 Ježíš odpověděl: „Já nemám zlého ducha, ale ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte. 50 Já však nehledám svou slávu; je někdo, kdo (ji) hledá a soudí. 51 Vpravdě, vpravdě vám pravím: Zachová-li kdo moje slovo, neumře na věky.“ 52 Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš zlého ducha. Umřel Abraham i proroci, a ty tvrdíš: ´Zachová-li kdo moje slovo, neumře na věky´. 53 Jsi ty větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš!´' 54 Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li já sám sebe, moje sláva není nic; mne oslavuje můj Otec, o kterém říkáte, že je váš Bůh, 55 a nepoznali jste ho, ale já ho znám. A řeknu-li, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. 56 Váš otec Abraham s plesáním chtěl vidět můj den; uviděl, a zaradoval se.“ 57 Židé mu tedy řekli: „Nemáš ještě ani padesát let, a viděl jsi Abrahama? 58 Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Dříve než byl Abraham, jsem já.“ 59 Proto se chopili kamení, aby na něj házeli; ale Ježíš se skryl a vyšel z chrámu.