1Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, jest: máme takového velekněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích
2jako činovník svatyně a pravého stánku, který postavil Pán, ne člověk.
3Každý velekněz totiž bývá ustanovován k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto i tento musí mít něco, co by přinášel.
4Kdyby tedy byl na zemi, ani by nebyl knězem, protože (tu) jsou ti, kdo přinášejí dary podle Zákona;
5ale ti slouží (jen) obrazu a nástinu nebeských věcí, jak bylo zjeveno Mojžíšovi, když měl zbudovat stánek: Hleď, praví se totiž, ať uděláš všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.
6Nyní však dosáhl tím znamenitější služby, čím lepší úmluvy je také prostředníkem, té, která je uzákoněna na lepších zaslíbeních.
7Kdyby totiž ona první byla bez úhony, nehledalo by se místo pro druhou.
8Vždyť s výtkou se jim praví: Hle, přijdou dni, praví Pán, kdy uzavřu s Izraelovým domem a s domem Judovým novou úmluvu,
9ne podle úmluvy, kterou jsem učinil s jejich otci toho dne, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z Egyptské země, protože oni nevytrvali v mé úmluvě; i opustil jsem je, praví Pán.
10A toto je úmluva, kterou uzavřu s Izraelovým domem po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a do srdce jim je napíšu. I budu jim Bohem, a oni mi budou lidem.
11A nikdo (už) nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra: ,Poznej Pána!' Neboť všichni mě budou znáti, od malého až po velkého.
12Neboť budu mít slitování s jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.
13Mluví-li o nové úmluvě, prohlašuje první za zastaralou. Co pak větší a stárne, je blízko zániku.