Hebrews 2
1 Proto tím více musíme být pozorni k tomu, co jsme slyšeli, abychom o to nepřišli.
2 Neboť jestliže slovo, řečené anděly, se ukázalo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost dostala odplatou, co jí patřilo,
3 jak my unikneme, zanedbáme-li takovou spásu? O ní začal hlásat nejprve j Pán, potom ti, kdo o ní uslyšeli, utvrdili ji v nás,
4 při čemž Bůh ji osvědčoval znameními a divy a rozličnými zázraky a udělováním Ducha svatého podle své vůle.
5 Vždyť Bůh nepodrobil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme.
6 Neboť někdo slavně prohlásil na jednom místě takto: Co je člověk, že na ně pamatuješ, nebo syn člověka, že ho navštěvuješ?
7 Učinil jsi ho málo menším než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil.
8 Vše jsi mu podrobil pod nohy. Tím tedy, že mu podrobil vše, neponechal nic, co by mu nebylo podrobeno. Nyní však ještě nevidíme, že by mu bylo vše podrobeno.
9 Ale v tom, který byl snížen málo pod anděly, vidíme Ježíše, který byl pro vytrpěnou smrt ověnčen slávou a ctí, aby milostí Boží za všechny zemřel.
10 Slušelo se zajisté na toho, pro něhož a skrze něhož je vše, protože vedl k slávě mnoho synů, aby utrpením přivedl k cíli původce jejich spásy.
11 Neboť ten, kdo posvěcuje, a ti, kteří jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Pročež se nestydí nazývat je bratry,
12 když praví: Budu hlásat tvé jméno svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
13 A zase: Já budu v něho důvěřovat. A opět: Hle, já a mé děti, které mi dal Bůh.
14 Poněvadž tedy děti mají společenství krve a těla, podobně i on se stal účasten týchž věcí, aby smrtí zničil toho, který má moc nad smrtí, totiž ďábla,
15 a aby vysvobodil všechny ty, kdo bázní ze smrti byli po celý život drženi v porobě.
16 Vždyť se nikdy neujímá andělů, nýbrž ujímá se potomstva Abrahamova.
17 Proto se musel ve všem připodobnit bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v záležitostech u Boha, ke smíření hříchu lidu.
18 Vzdyť (jen) proto, že sám trpěl a byl zkoušen, může přispět na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni.