1Proto tím více musíme být pozorni k tomu, co jsme slyšeli, abychom o to nepřišli.
2Neboť jestliže slovo, řečené anděly, se ukázalo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost dostala odplatou, co jí patřilo,
3jak my unikneme, zanedbáme-li takovou spásu? O ní začal hlásat nejprve j Pán, potom ti, kdo o ní uslyšeli, utvrdili ji v nás,
4při čemž Bůh ji osvědčoval znameními a divy a rozličnými zázraky a udělováním Ducha svatého podle své vůle.
5Vždyť Bůh nepodrobil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme.
6Neboť někdo slavně prohlásil na jednom místě takto: Co je člověk, že na ně pamatuješ, nebo syn člověka, že ho navštěvuješ?
7Učinil jsi ho málo menším než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil.
8Vše jsi mu podrobil pod nohy. Tím tedy, že mu podrobil vše, neponechal nic, co by mu nebylo podrobeno. Nyní však ještě nevidíme, že by mu bylo vše podrobeno.
9Ale v tom, který byl snížen málo pod anděly, vidíme Ježíše, který byl pro vytrpěnou smrt ověnčen slávou a ctí, aby milostí Boží za všechny zemřel.
10Slušelo se zajisté na toho, pro něhož a skrze něhož je vše, protože vedl k slávě mnoho synů, aby utrpením přivedl k cíli původce jejich spásy.
11Neboť ten, kdo posvěcuje, a ti, kteří jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Pročež se nestydí nazývat je bratry,
12když praví: Budu hlásat tvé jméno svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
13A zase: Já budu v něho důvěřovat. A opět: Hle, já a mé děti, které mi dal Bůh.
14Poněvadž tedy děti mají společenství krve a těla, podobně i on se stal účasten týchž věcí, aby smrtí zničil toho, který má moc nad smrtí, totiž ďábla,
15a aby vysvobodil všechny ty, kdo bázní ze smrti byli po celý život drženi v porobě.
16Vždyť se nikdy neujímá andělů, nýbrž ujímá se potomstva Abrahamova.
17Proto se musel ve všem připodobnit bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v záležitostech u Boha, ke smíření hříchu lidu.
18Vzdyť (jen) proto, že sám trpěl a byl zkoušen, může přispět na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni.