1Šavel pak souhlasil s jeho usmrcením. V ten den nastalo veliké pronásledování i církve v Jerusalemě; všichni, kromě apoštolů, rozprchli se po krajích Judeje a Samařská.
2Zbožní muži pak pochovali Štěpána a velmi nad ním naříkali.
3Šavel však hubil církev; vnikal do domů, odvlékal muže i ženy a vsazoval do žaláře.
4Ti tedy, kteří se rozprchli, hlásali na svých cestách to učení.
5Tak Filip sestoupil do samařského města a hlásal jim Krista.
6Lid byl pozorný k tomu, co Filip mluvil, jednomyslně poslouchal a pozoroval znamení, která činil.
7Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s mocným křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých.
8Proto se ono město náramně rozradovalo.
9V tom městě žil předtím nějaký muž jménem Šimon a provozoval kouzla. Ten mámil samařský lid a říkal o sobě, že je něco velikého.
10Všichni, malí i velcí, věnovali mu pozornost a říkali: „Tento je Boží moc, která se nazývá Veliká.“
11Byli mu zcela oddáni, protože je dlouhou dobu mámil svými kouzly.
12Když však uvěřili Filipovi, který hlásal Boží království a jméno Ježíše Krista, dávali se křtít muži i ženy.
13Tu uvěřil i sám Simon, dal se pokřtít a přidržoval se Filipa. A když viděl, jak se dějí veliká znamení a moci, žasl.
14Když apoštolově v Jerusalemě uslyšeli, že Samaria přijala Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.
15Ti tam přišli a modlili se nad nimi, aby přijali Ducha svatého.
16Doposud totiž na žádného z nich nesestoupil, ale byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.
17Tehdy vkládali na ně ruce, a oni přijímali Ducha svatého.
18Když však Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů uděluje Duch svatý, nabídl jim peníze
19se slovy: „Dejte i mně tuto moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého.“
20Ale Petr mu řekl: „Ať zhynou tvé peníze i s tebou, poněvadž ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze.
21Nemáš podílu ani údělu v této věci; neboť tvé srdce není přímé před Bohem.
22Proto se odvrať od této své špatnosti a pros Pána, snad ti bude odpuštěn ten úmysl tvého srdce.
23„Pozoruji totiž, že jsi pln hořké žluči a spoután nepravostí.“
24Šimon pak odpověděl: „Modlete se za mne k Pánu, aby na mne nepřišlo nic z toho, co jste řekli.“
25Když tedy oni vydali svědectví a skončili hlásání slova Páně, vrátili se do Jerusalema a mnohým samařským krajinám kázali radostnou zvěst.
26Anděl Páně pak takto promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi k jihu na cestu, kterou se sestupuje z Jerusalema do Gázy; je to pustá cesta.“
27On vstal a odešel. A hle, jeden Ethiopan, mocný komoří u ethiopské královny kandaky, který spravoval všechny její poklady, přišel se poklonit do Jerusalema.
28Na zpáteční cestě seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše,
29I řekl Duch Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“
30Filip tedy přispěchal a když slyšel, jak čte proroka Izaiáše, řekl: ,,A rozumíš tomu, co čteš?“
31A on pravil: „Jak bych také mohl, když mi to nikdo nevyloží?“ I požádal Filipa, aby vystoupil a posadil se s ním.
32A to místo z Písma, které četl, bylo toto: Jako ovce k zabití byl veden a jako beránek před tím, který ho stříhá, je němý, tak neotevřel svých úst.
33V ponížení byl soud nad ním zrušen. Kdo pochopí jeho pokolení? Neboť bude vzat jeho život ze země.
34Komoří se otázal Filipa: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě či o někom jiném?“
35Filip tedy počal mluvit, a vycházeje od onoho místa z Písma, zvěstoval mu Ježíše.
36Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě; i pravil komoří: „Hle, voda, co brání, abych nebyl pokřtěn?“
37***
38I rozkázal zastavit vůz, a oba, Filip i komoří, sestoupili do vody, a pokřtil ho.
39Když však vystoupili z vody, duch ran uchvátil Filipa, takže ho již komoří ne spatřil. Jel tedy svou cestou a radoval se
40Filip se pak octl v Azotu, procházel vše mi městy a hlásal radostnou zvěst, až při šel do Caesareje.