Acts 5
1 Avšak jeden muž, jménem Ananiáš, se svou manželkou Sařirou prodal pole
2 a podvodně si vzal z peněz, s vědomím i své manželky, a nějakou část přinesl a položil apoštolům k nohám.
3 Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč ďábel naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu svatému a aby sis podvodně vzal z peněz za pole?
4 Což, když jsi je měl, nezůstávalo tvým, a když bylo prodáno, nebylo v tvé moci? Proč sis usmyslil v srdci tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“
5 Když Ananiáš slyšel tato slova, zhroutil se a skonal. I padla velká bázeň na všechny, kteří to slyšeli.
6 Mladí muži pak vstali, zavinuli jej, vynesli a pochovali.
7 Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, ale nevěděla, co se stalo.
8 Petr k ní promluvil: „Pověz mi, zdali jste za tolik prodali to pole?“ Ona odpověděla: „Ano, za tolik.“
9 Petr pak k ní: „Proč jste se smluvili k pokoušení Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou tě.“
10 I zhroutila se náhle před jeho nohy a skonala. Vstoupili pak mladí muži a nalezli ji mrtvou. I vynesli ji a pochovali k jejímu muži.
11 A celé církve a všech, kdo to slyšeli, zmocnila se velká bázeň.
12 Skrze apoštoly se pak dalo mnoho znamení a divů mezi lidem. A všichni bývali pohromadě v podloubí Šalomounově.
13 Z ostatních se však nikdo neodvažoval připojit k nim, avšak lid je velebil.
14 Stále více přibývalo věřících v Pána, množství mužů a žen. -
15 Dokonce i na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a nosítka, aby, až půjde Petr, aspoň jeho stín padl na někoho z nich.
16 Také se sbíhalo z měst okolo Jerusalema mnoho lidí a přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.
17 Povstal však velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž strana sadducejská; byli plni závisti
18 a vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do veřejného žaláře.
19 Ale anděl Páně otevřel v noci dveře žaláře, vyvedl je a řekl:
20 „Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova tohoto života.“
21 Když to uslyšeli, vstoupili za úsvitu do chrámu a učili. Zatím se dostavil velekněz i jeho stoupenci, svolali veleradu a všechny starší izraelských synů a poslali do žaláře, aby je přivedli.
22 Když tam však služebníci přišli, nenalezli je ve vězení. I vrátili se a oznámili toto. -
23 „žalář jsme nalezli sice zavřený se vsí pečlivostí a strážce jak stojí přede dveřmi, ale když jsme ho otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenalezli.“
24 Když velitel chrámu a veleknězi uslyšeli tato slova, byli o nich na rozpacích, co se to mohlo státi.
25 Ale kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“
26 Tu odešel velitel se stráží a přivedl je, ne násilím, neboť se obával lidu, aby nebyli kamenováni.
27 Když je přivedli, postavili je ve veleradě. A velekněz se jich otázal:
28 „Přísně jsme vám nařídili, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“
29 Než Petr a apoštolově na to řekli: „Více se sluší poslouchat Boha než lidi.
30 Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy usmrtili, když jste ho pověsili na dřevo.
31 Toho povýšil Bůh svou pravicí na vládce a spasitele, aby dopřál Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
32 A my jsme svědky těchto věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“
33 Když to uslyšeli, zuřili a chtěli je zabít.
34 Povstal však ve veleradě jeden farizeus, jménem Gamaliel, učitel Zákona, vážený u všeho lidu, a rozkázal, aby je na chvíli vyvedli ven.
35 A řekl jim: „Izraelité, dobře si rozmyslete, jak chcete naložit s těmito lidmi.
36 Vždyť před nějakou dobou povstal Theudas, který říkal, že on něco jest, a k němu se přidalo asi čtyři sta mužů. Ale byl zabit, a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni.
37 Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid. I ten zahynul, a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni.
38 A proto vám pravím: Nechtě ty lidi s pokojem a pusťte je! Neboť je-li tento záměr nebo toto dílo z lidí, rozpadne se;
39 je-li však z Boha, nebudete je moci zrušit, aby se snad i neukázalo, že se stavíte proti Bohu.“ A poslechli ho.
40 I povolali apoštoly, zmrskali je a přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšově, a propustili je.
41 Oni tedy odcházeli z velerady s radostí, že byli uznáni za hodný pro to jméno trpěti potupu.
42 A nepřestávali denně učit v chrámě i po domech a zvěstovat Krista Ježíše.