Bible

1 Zatím co mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a sadduceové, 2 kteří těžce nesli, že učí lid a hlásají v Ježíši vzkříšení z mrtvých. 3 I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do příštího dne; byl už totiž večer. 4 Ale mnozí z těch, kdo vyslechli tu řeč, uvěřili, a počet mužů vzrostl asi na pět tisíc. 5 Potom nazejtří se shromáždili v Jerusalemě jejich předáci, starší a vykladatelé Písma, 6 dále velekněz Annáš a Kaifáš, Jan, Alexander a všichni příslušníci velekněžského rodu. 7 I postavili je doprostřed a dotazovali se: „Jakou mocí anebo jakým jménem jste to vy učinili?“ 8 Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Předáci lidu a starší! 9 Jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrodiní na nemocném člověku, čím on byl uzdraven, 10 budiž známo vám všem a všemu lidu izraelskému: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze tohoto stojí před vámi tento člověk zdráv. 11 On je ten kámen, který jste vy, stavitelé, zavrhli a který se stal úhelným kamenem. 12 A v nikom jiném není spásy. Neboť není pod nebem dáno lidem jiné jméno, v kterém máme být spaseni.“ 13 Když pozorovali Petrovu a Janovu odvahu a shledali, že to jsou lidé neskolení a nevzdělaní, divili se; poznávali je, že bývali s Ježíšem, 14 ale protože viděli, že s nimi stojí uzdravený člověk, neměli už co říci. 15 Poručili jim pak, aby odešli ven ze shromáždění, a radili se mezi sebou: 16 „Co máme udělat těmto lidem? Neboť že se skrze ně stal zjevný zázrak, je patrno všem obyvatelům Jerusalema a nemůžeme to popřít. 17 Aby se to však neroznášelo ještě více mezi lid, pohrozme jim, aby již žádnému člověku nemluvili v tomto jménu.“ 18 I zavolali je a přikázali jim, ať vůbec nemluví ani neučí ve jménu Ježíšově. 19 Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Je-li spravedlivé před Bohem, abychom poslouchali více vás než Boha, suďte sami; 20 vždyť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ 21 Oni je s hrozbou propustili, protože nenalézali, jak by je potrestali, kvůli lidu, poněvadž všichni velebili Boha pro to, co se stalo. 22 Přes čtyřicet let bylo totiž člověku, na kterém se udalo toto zázračné uzdravení. 23 Když byli propuštěni, přišli k svým (bratřím) a pověděli jim, co všechno jim řekli veleknězi a starší. 24 Sotva to vyslechli, zvolali společně k Bohu: „Vládce, tys učinil nebe a zemi a moře i vše, co je v nich. 25 Ty jsi skrze Ducha svatého ústy svého služebníka Davida řekl: Proč se vzbouřily národy a kmeny obmýšlely marné věci? 26 Povstali králové země a vládcové se sešli spolu proti Pánu a proti jeho Pomazanému. 27 Vpravdě se totiž sešli v tomto městě Herodes a Poncius Pilát s pohany a izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, 28 aby vykonali, o čem tvá moc a tvůj úradek předem ustanovily, že se má státi. 29 A proto nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby se vší odvahou mluvili tvé slovo, 30 a ty při tom vztahuj svou ruku k uzdravování a ke konání znamení a divů skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ 31 A když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a mluvili s odvahou Boží slovo. 32 Množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši, a ani jeden neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, nýbrž vše měli společné. - 33 Apoštolové vydávali velkou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a velká milost byla na nich na všech. - 34 Vždyť ani nebylo mezi nimi chudáka. Neboť všichni, kteří byli majetníky polí nebo domů, prodávali je a peníze za prodané věci přinášeli 35 a kladli apoštolům k nohám. Rozdávalo se pak každému, jak kdo potřeboval. 36 Tak Josef, kterého apoštolově nazvali Barnabáš, což je v překlade „syn útěchy\, levita, rodem z Kypru, 37 měl pole, prodal je a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám.