1Zatím co mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a sadduceové,
2kteří těžce nesli, že učí lid a hlásají v Ježíši vzkříšení z mrtvých.
3I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do příštího dne; byl už totiž večer.
4Ale mnozí z těch, kdo vyslechli tu řeč, uvěřili, a počet mužů vzrostl asi na pět tisíc.
5Potom nazejtří se shromáždili v Jerusalemě jejich předáci, starší a vykladatelé Písma,
6dále velekněz Annáš a Kaifáš, Jan, Alexander a všichni příslušníci velekněžského rodu.
7I postavili je doprostřed a dotazovali se: „Jakou mocí anebo jakým jménem jste to vy učinili?“
8Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Předáci lidu a starší!
9Jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrodiní na nemocném člověku, čím on byl uzdraven,
10budiž známo vám všem a všemu lidu izraelskému: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze tohoto stojí před vámi tento člověk zdráv.
11On je ten kámen, který jste vy, stavitelé, zavrhli a který se stal úhelným kamenem.
12A v nikom jiném není spásy. Neboť není pod nebem dáno lidem jiné jméno, v kterém máme být spaseni.“
13Když pozorovali Petrovu a Janovu odvahu a shledali, že to jsou lidé neskolení a nevzdělaní, divili se; poznávali je, že bývali s Ježíšem,
14ale protože viděli, že s nimi stojí uzdravený člověk, neměli už co říci.
15Poručili jim pak, aby odešli ven ze shromáždění, a radili se mezi sebou:
16„Co máme udělat těmto lidem? Neboť že se skrze ně stal zjevný zázrak, je patrno všem obyvatelům Jerusalema a nemůžeme to popřít.
17Aby se to však neroznášelo ještě více mezi lid, pohrozme jim, aby již žádnému člověku nemluvili v tomto jménu.“
18I zavolali je a přikázali jim, ať vůbec nemluví ani neučí ve jménu Ježíšově.
19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Je-li spravedlivé před Bohem, abychom poslouchali více vás než Boha, suďte sami;
20vždyť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“
21Oni je s hrozbou propustili, protože nenalézali, jak by je potrestali, kvůli lidu, poněvadž všichni velebili Boha pro to, co se stalo.
22Přes čtyřicet let bylo totiž člověku, na kterém se udalo toto zázračné uzdravení.
23Když byli propuštěni, přišli k svým (bratřím) a pověděli jim, co všechno jim řekli veleknězi a starší.
24Sotva to vyslechli, zvolali společně k Bohu: „Vládce, tys učinil nebe a zemi a moře i vše, co je v nich.
25Ty jsi skrze Ducha svatého ústy svého služebníka Davida řekl: Proč se vzbouřily národy a kmeny obmýšlely marné věci?
26Povstali králové země a vládcové se sešli spolu proti Pánu a proti jeho Pomazanému.
27Vpravdě se totiž sešli v tomto městě Herodes a Poncius Pilát s pohany a izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,
28aby vykonali, o čem tvá moc a tvůj úradek předem ustanovily, že se má státi.
29A proto nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby se vší odvahou mluvili tvé slovo,
30a ty při tom vztahuj svou ruku k uzdravování a ke konání znamení a divů skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“
31A když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a mluvili s odvahou Boží slovo.
32Množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši, a ani jeden neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, nýbrž vše měli společné. -
33Apoštolové vydávali velkou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a velká milost byla na nich na všech. -
34Vždyť ani nebylo mezi nimi chudáka. Neboť všichni, kteří byli majetníky polí nebo domů, prodávali je a peníze za prodané věci přinášeli
35a kladli apoštolům k nohám. Rozdávalo se pak každému, jak kdo potřeboval.
36Tak Josef, kterého apoštolově nazvali Barnabáš, což je v překlade „syn útěchy\, levita, rodem z Kypru,
37měl pole, prodal je a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám.