1Jakmile bylo rozhodnuto, že poplujeme do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius, z čety Veličenstva.
2Potom jsme vstoupili na adramytskou loď, která měla plout do míst podél Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedonec Aristarchos z Thessaloniky.
3Druhého dne pak jsme přistáli u Sidonu. Julius, který zacházel s Pavlem lidsky, dovolil mu zajít k přátelům a ošetřit se.
4A odtamtud jsme vyjeli a podpluli jsme Kypr, ježto jsme měli vítr proti sobě.
5I propluli jsme moře Kilikijské a Pamfylské a dorazili jsme do Myry v Lykii.
6Když tam setník nalezl alexandrijskou loď, která plula do Itálie, přesadil nás na ni.
7Po několik dní jsme pak pluli zdlouhavě a jen stěží jsme se dostali proti Knidu, a poněvadž jsme měli nepříznivý vítr, pluli jsme pod Krétou proti Salmoně
8a po obtížné plavbě podél ní přijeli jsme na jedno místo zvané Krásné přístavy, blízko něhož bylo město Lasaia.
9Když však přešla delší doba a plavba se již stávala nejistou, proto také, že postní doba jíž minula, Pavel je nabádal
10slovy: „Muži, pozoruji, že plavba začíná být obtížná a velmi bude ohrožovat nejen náklad a loď, ale i naše životy.“
11Ale setník věřil více kormidelníkovi a loďařovi než slovům Pavlovým.
12A poněvadž nebylo příhodného místa k přezimování, většina se rozhodla, že odtamtud odplují, zdali by se jim podařilo dostat se do Foinikyatam přezimovati; je to krétský přístav na straně jihozápadní a severozápadní.
13A protože zavál jižní vítr, myslili, že dosáhnou svého záměru. I vytáhli kotvy a pluli podél Kréty.
14Ale zanedlouho se přihnal od ní prudký vítr zvaný eurakylon.
15Když zachvátil loď a ta nemohla čelit větru, nechali jsme loď a byli jsme hnáni.
16Rychle jsme pak pluli pod jeden ostrůvek zvaný Klauda, kde se nám stěží podařilo zmocnit se záchranného člunu.
17Vytáhli ho, použili pomocných zařízení a loď podpásali. Protože se báli, aby nenajeli na mělčinu, stáhli plachty a tak se nechali hnáti.
18A poněvadž bouře námi prudce zmítala, druhého dne vyhodili z nákladu
19a třetího dne vlastníma rukama svrhli lodní nářadí.
20Když se pak neukazovalo ani slunce ani hvězdy po mnoho dní a ohrožovala je nemalá bouře, mizela již jakákoli naděje na naši záchranu.
21Když byla velká nechuť k jídlu, tehdy se Pavel postavil mezi ně a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a neodjíždět z Kréty, a tak si ušetřit tyto nesnáze a ztráty.
22Ale nyní vás povzbuzuji k zmužilosti; neboť žádný z vašich životů nebude ztracen, ale jen loď.
23Této noci byl totiž u mne anděl od Boha, jemuž patřím a sloužím,
24a pravil: ,Neboj se, Pavle! Musíš stát před císařem; a hle, Bůh ti daroval všechny, kteří s tebou plují.'
25Proto, mužové, mějte odvahu! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo řečeno.
26Musíme však narazit na nějaký ostrov.“
27Když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni Adrií, kolem půlnoci se lodníci domnívali, že se jim přibližuje nějaká země.
28Í spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; popojeli pak o něco dále a zase naměřili patnáct sáhů.
29Poněvadž se však báli, abychom nenarazili na skaliska, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.
30Když však námořníci spustili na moře záchranný člun pod záminkou, že chtějí roztáhnout kotvy s přídi, zatím však hledali, jak by z lodi utekli,
31Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy se nemůžete zachránit.“
32Tu vojáci přesekli provazy od člunu a nechali jej odpadnout.
33Když se rozednívalo, Pavel všechny povzbuzoval, aby pojedli, a pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte, zůstáváte lačni a nic nejíte.
34Proto vás vyzývám, abyste pojedli; neboť je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás nepřijde nazmar ani vlas s hlavy.“
35Když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, rozlámal a počal jíst.
36Všichni se pak povzbudili a také pojedli.
37Bylo nás na lodi dohromady dvě stě sedmdesát šest lidí.
38Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby ulehčili lodi.
39Když se rozednilo, nepoznávali, jaká je to země, pouze pozorovali nějaký záliv s nízkým břehem; k tomu zamýšleli podle možnosti přistát s lodí.
40I odťali kotvy a nechali v moři, zároveň uvolnili vazby kormidel, vytáhli pak přední plachtu a proti větru směřovali ke břehu.
41Potom však najeli na ostroh a lodí narazili; tu příď uvázla a zůstala nehnuta, záď však se tříštila nárazem vln.
42Vojáci pak zamýšleli pobít vězně, aby některý nevyplaval a neutekl.
43Ale setník, poněvadž chtěl zachránit Pavla, zabránil jim v tom úmyslu a nařídil, aby ti, kteří dovedou plavat, vrhli se první (do vody) a vyšli na zem,
44ostatní pak na prknech nebo na troskách lodi. A tak se všem podařilo zachránit se na zem.