Acts 26
1 Potom řekl Agrippa Pavlovi: „Dovoluje se ti mluvit za sebe.“ Tu Pavel vztáhl ruku a hájil se:
2 „Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se dnes mohu hájit před tebou ze všeho, z čeho mě Židé obviňují,
3 zvláště proto, že znáš jak všechny zvyky Židů, tak sporné otázky. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl.
4 Můj život od mládí, jaký jsem vedl od počátku v svém národě v Jerusalemě, znají všichni Židé,
5 neboť vědí od dřívějška - jen kdyby chtěli svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství, totiž jako farizeus.
6 A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení Bohem daná našim otcům, naději to,
7 jejíž vyplnění doufá dosíci dvanáct našich kmenů vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Z této naděje mě Židé obviňují, králi.
8 Proč se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé?“
9 „Já jsem se ovšem domníval, že musím podnikat mnoho nepřátelského proti jménu Ježíše Nazaretského.
10 To jsem také učinil v Jerusalemě a mnoho svatých jsem zavřel do žaláře, když jsem k tomu dostal moc od velekněží, a když byli usmrcováni, dával jsem souhlas.
11 A často jsem je po všech synagogách tresty nutil k tomu, aby se rouhali, v bezmezné pak zuřivosti proti nim pronásledoval jsem je až i ve vzdálených městech.
12 Když jsem se s takovým úmyslem ubíral do Damašku, s mocí a dovolením od veleknězi,
13 v poledne jsem cestou uviděl, králi, jak mne i ty, kteří se ubírali se mnou, ozářilo s nebe světlo nad slunce jasnější.
14 A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Přijde ti to draze vyhazovat proti (poháněčskému) bodci!'
15 Já pak jsem se otázal: ,Kdo jsi, pane?'A Pán řekl: ,]á jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
16 Ale vstaň a postav se na nohy. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi při mně viděl a co ti ještě ukážu.
17 Vysvobozuji tě z lidu a pohanů, ke kterým tě posílám,
18 abys jim otevřel oči, aby se obrátili ze tmy ke světlu, z moci ďáblovy k Bohu, aby dostali odpuštění hříchů a úděl mezi posvěcenými skrze víru ve mne.' “
19 „Od té chvíle, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění,
20 ale nejprve těm, kdo jsou v Damašku, pak v Jerusalemě, po celé Judské zemi a pohanům jsem hlásal, aby se káli, obraceli se k Bohu a činili skutky hodné pokání.
21 Proto se mě Židé zmocnili v chrámě a pokoušeli se usmrtit mě.
22 Ale s pomocí Boží stojím zde až do dneška, vydávám svědectví před malým i velkým a neříkám leč to, co mluvili proroci i Mojžíš o budoucích věcech,
23 totiž že Mesiáš musí trpěti, první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo lidu i pohanům.“
24 Když se takto hájil, Festus hlasitě zvolá: „Blouzníš, Pavle? Tvé velké vědění tě připravuje o rozum.“
25 A Pavel: „Neblouzním, vznešený Feste, ale mluvím slova pravdivá a rozumná.
26 Vždyť král dobře zná ty věci, proto také mluvím k němu otevřeně. Nemyslím totiž, že by mu z toho bylo něco tajno. Vždyť se to nedělo pokoutně.
27 Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš.“
28 Agrippa však řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“
29 A Pavel: „Dej Bůh, abyste málem či mnohem, nejen ty, nýbrž i všichni moji posluchači, stali se dnes tím, čím jsem i já - kromě těchto okovů.“
30 I vstal král i vladař a Berenike a ostatní přísedící.
31 Při odchodu pak pravili mezi sebou: „Tento člověk neučinil nic, co by zasluhovalo smrt nebo okovy.“
32 Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“