Acts 25
1 Když tedy Festus nastoupil v provincii, po třech dnech se odebral z Caesareje do Jerusalema.
2 I předstoupili před něho veleknězi a židovští předáci se žalobou proti Pavlovi a naléhavě ho
3 žádali jako o milost proti Pavlovi, aby nařídil přivést ho do Jerusalema; strojili totiž úklady, že ho cestou zabijí.
4 Ale Festus odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Caesareji, on sám pak že tam odjede co nejdříve, a řekl:
5 „Ti mezi vámi, kteří mají moc, ať jdou se mnou a žalují na něj, je-li na tom muži něco špatného.“
6 Pobyl pak mezi nimi ne více než osm nebo deset dní a odebral se do Caesareje. Druhého dne zasedl k soudu a rozkázal, aby byl přiveden Pavel.
7 A když se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jerusalema, a vinili ho z mnoha těžkých provinění, která nemohli dokázat.
8 Pavel se pak hájil: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému Zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“
9 Poněvadž však Festus se chtěl Židům zavděčit, otázal se Pavla: „Chceš se odebrat do Jerusalema a tam být o tom přede mnou souzen?“
10 Ale Pavel řekl: „Stojím před soudní stolicí císařovou; zde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak je i tobě velmi dobře známo.
11 Ale ublížil-li jsem jim nebo se dopustil něčeho, co zasluhuje smrt, jsem ochoten zemřít. Jestliže však jejich žaloby proti mně jsou nicotné, nikdo nemá moci mě jim vydat. Odvolávám se k císaři.“
12 Tehdy Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!“
13 Po několika dnech král Agrippa a Berenike přišli do Caesareje pozdravit Festa.
14 Když tam pobyli více dní, Festus vyložil králi případ Pavlův. Řekl: „Felix mi zanechal ve vazbě jednoho muže,
15 kvůli němuž se ke mně dostavili za mého pobytu v Jerusalemě veleknězi a židovští starší a žádali jeho odsouzení.
16 I odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku nějakého obžalovaného vydat dříve, než by obžalovaný měl žalobce před sebou a dostalo se mu příležitosti hájit se proti obviněním.
17 Když sem přišli se mnou, hned následujícího dne jsem zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést i toho muže.
18 Ale když žalobci povstali, nemohli ho obvinit z ničeho špatného, jak jsem předpokládal.
19 Měli totiž proti němu nějaké sporné stížnosti o své pověře a o jistém zemřelém Ježíšovi, o kterém Pavel tvrdil, že žije.
20 Já pak jsem byl na rozpacích, co s tím sporem, a ptal jsem se ho, zda chce jít do Jerusalema a tam být o tom souzen.
21 Poněvadž se však Pavel odvolal, aby byl ponechán k rozhodnutí Veličenstva, nařídil jsem, aby zůstal ve j vazbě, až ho budu moci poslat k císaři.“
22 Agrippa pak řekl Festovi: „Přál bych si i já poslechnout toho člověka.“ Praví: „Zítra ho uslyšíš.“
23 Když tedy druhého dne přišel Agrippa a Berenike s velkou nádherou a vstoupili s tisícníky a předáky města do soudní síně, na rozkaz Festův byl přiveden Pavel.
24 I řekne Festus: „Králi Agrippo a všichni mužové s námi zde přítomní, vidíte toho člověka, pro kterého na mne naléhalo celé shromáždění Židů v Jerusalemě i zde a křičelo, že nesmí déle žít.
25 Ale já jsem shledal, že se nedopustil ničeho, co zasluhuje smrt. Protože se však sám odvolal k Veličenstvu, rozhodl jsem poslat ho (k němu).
26 Nemám však nic jistého, co bych o něm napsal pánovi. Proto jsem jej předvedl před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat.
27 Neboť se mi to zdá nerozumné poslat vězně a neudati, z čeho je viněn.“