1Proto neklesáme na mysli při službě, kterou máme, podle milosrdenství, jehož se nám dostalo,
2nýbrž odmítáme nečestné tajnůstkářství, nejednáme obmyslně ani nepaděláme slovo Boží, nýbrž zjevným mluvením pravdy se doporučujeme každému lidskému svědomí před Bohem.
3A je-li přesto zakryto naše evangelium, je zakryto pro ty, kteří jdou k záhubě;
4a u těch bůh tohoto světa zaslepil mysl jako u nevěrců, aby jim nezazářilo osvícení evangelia o slávě Krista, který je obraz Boží.
5Neboť nekážeme sebe, nýbrž Ježíše Krista jako Pána; sebe pak jako vaše služebníky skrze Ježíše.
6Neboť Bůh, který řekl, aby se z temnot rozzářilo světlo, on zazářil nám v srdci, aby nás osvítil poznáním Boží slávy na tváři Kristově.
7Ten poklad máme ovšem v hliněných nádobách, aby nesmírná moc byla od Boha, a ne z nás.
8Ve všem býváme tísněni, ale ne stísněni, býváme bezradní, ale ne zoufalí,
9býváme pronásledováni, ale ne opuštěni, býváme sraženi k zemi, ale ne zničeni.
10Vždycky nosíme na svém těle umírání Ježíšovo, aby se zjevil na našem těle i život Ježíšův.
11Vždyť my, kteří žijeme, stále jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, aby se i život Ježíšův zjevně ukázal na našem smrtelném těle.
12Tedy smrt je činná v nás, ale život ve vás.
13Ale protože máme téhož ducha víry shodně s tím, co je psáno: Uvěřil jsem, proto jsem mluvil, i my věříme, proto také mluvíme;
14neboť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a postaví s vámi.
15Vždyť všecko (se děje) pro vás, aby se milost rozhojnila, a tím aby se hojně rozmnožily díky velmi mnohých ke slávě Boží.
16Pročež neklesáme na mysli, ale, i když náš vnější člověk chátrá, přece ten, který je uvnitř, obnovuje se den ze dne.
17Neboť to chvilkové a lehké v nynějším našem soužení zjednává nám nad pomyšlení vznešenou, věčnou, plnovážnou slávu,
18poněvadž nehledíme na to, co je viditelné, nýbrž co je neviditelné. Neboť, co lze viděti, je dočasné, ale co nelze viděti, je věčné.