1Zase začínáme doporučovat sami sebe? Ci snad potřebujeme, jako někteří, doporučujících listin k vám nebo od vás?
2Náš list jste vy, vepsaný nám do srdce, a ten je známý a čtený ode všech lidí;
3je to na vás patrné, že jste Kristův list, při němž se uplatnila naše služba, ale který není vepsaný inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na tělesných deskách, v srdci.
4Takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu.
5Ne že bychom sami od sebe byli schopni něco myslit jakoby jen ze sebe, ale naše schopnost jez Boha.
6On nás také uschopnil, abychom byli služebníky nové úmluvy, ne litery, nýbrž ducha. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.
7Jestliže se však projevila ve slávě služba smrti vrytá literami do kamene, takže Izraelité nemohli upřít zrak na tvář Mojžíšovu pro lesk jeho tváře, který pomíjí,
8oč slavnější bude služba ducha!
9Neboť jestliže služba odsouzení byla slavná, ještě daleko více bude překypovat slávou služba spravedlnosti.
10A proto vzhledem k této převeliké slávě nemá slávu to, co došlo slávy v tomto případě.
11Neboť projevilo-li se slavně, co pomíjí, oč ve vĚtší slávě je to, co zůstává!
12Poněvadž tedy máme takovou naději, vystupujeme zcela nepokrytě;
13a ne jako Mojžíš, který si kladl roušku na tvář, aby izraelští synové neupírali zrak na konec toho, co pomíjí.
14Ale jejich myšlení otupělo. Neboť až do dneška táž rouška zůstává při čtení Starého Zákona a není odhalována, poněvadž pomíjí jen v Kristu.
15Ale dodnes, kdykoli se čte Mojžíš, rouška jim leží na srdci.
16Kdykoliv se však člověk obrátí k Pánu, ta rouška bývá snímána.
17Pán je duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda.
18My všichni, jimž se na odhalené tváři odráží sláva Páně, jsme proměňování v touž podobu od slávy k slávě, jako od Pána, který je duch.