1Konečně vás však, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste více prospívali podle toho, co jste od nás přijali, jak máte žít a líbit se Bohu, jak i žijete.
2Víte zajisté, jaká nařízení jsme vám dali skrze Pána Ježíše.
3Neboť toto je Boží vůle: vaše posvěcení. Proto se zdržujte smilstva.
4Každý z vás ať se naučí držeti své tělo v posvěcení a ve cti,
5nikoli ve chtivé žádostivosti, jak činí i pohani, kteří neznají Boha.
6Ať nikdo nezkracuje a nepodvádí v té věci svého bratra, poněvadž Pán je mstitelem všech těchto věcí, jak jsme vám i dříve pověděli a vás ujistili.
7Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení.
8A proto kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, který do vás také dává svého svatého Ducha.
9O bratrské lásce není třeba vám psát. Neboť vy sami jste se naučili od Boha milovat se navzájem;
10a to také činíte ke všem bratřím
11v celé Makedonii. Ale povzbuzujeme vás, bratři, oplývejte v tom (ještě) více a snažte se o pokoj mezi sebou, a každý ať se stará o své věci a pracuje svýma rukama, jak jsme vám přikázali,
12abyste žili čestně před těmi, kdo jsou vně, a nic od nich nepotřebovali.
13Nechceme vás však, bratři, nechat v nevědomosti o zesnulých, abyste netruchlili, jako (činí) ostatní, kteří nemají naděje.
14Jako totiž věříme, že Ježíš zemřel a vstal, tak Bůh i ty, kteří zesnuli skrze Ježíše, přivede s ním.
15Toto vám zajisté pravíme podle slova Páně: My, kteří žijeme a jsme ponecháváni k příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo zesnuli.
16Neboť až bude dán rozkaz, až zazní hlas archandělův a Boží polnice, sám Pán sestoupí s nebe, a první vstanou mrtví v Kristu;
17potom my, kteří žijeme a jsme ponecháváni, budeme zároveň s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A tak budeme navždy s Pánem.
18Proto se vespolek povzbuzujte těmito slovy.