1Ostatně, bratři, sami víte, jak jsme k vám přišli, že to nebylo marné.
2Ale, jak víte, ačkoliv jsme předtím trpěli a potupně s námi zacházeli ve Filippech, přece jsme se vzmužili v našem Bohu, abychom k vám mluvili o radostné Boží zvěsti za velikých trampot.
3Vždyť naše povzbuzování nevychází z omylu ani z nepoctivosti a není v něm lsti,
4ale jak nás Bůh uznal za hodný, aby nám byla svěřena radostná zvěst, tak mluvíme; ne jako bychom se chtěli zalíbit lidem, nýbrž Bohu, který zkoumá naše srdce.
5Nikdy jsme přece neužili lichotivé řeči, jak víte, ani (nás nepudila) skrytá lakota, Bůh je svědek,
6ani jsme nehledali slávu od lidí, ani od vás, ani od jiných;
7ačkoliv jsme mohli vyžadovat vážnost jakožto Kristovi apoštolově, vystupovali jsme laskavě mezi vámi, jako když matka hýčká své děti;
8tak z příchylnosti k vám bychom vám nejraději sdělili nejen radostnou Boží zvěst, nýbrž i vlastní život, protože jste se nám stali drahými.
9Pamatujete se přece, bratři, na naši úmornou práci: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikoho z vás nezatížili, a tak jsme vám hlásali radostnou Boží zvěst.
10Vy jste svědky i Bůh, jak nábožně a spravedlivě a bez úhony jsme se chovali k vám věřícím.
11Také víte, jak každého z vás, jako otec své děti,
12jsme vás napomínali a povzbuzovali a zapřísahali, abyste žili hodně Boha, který vás povolal do svého království a do své slávy.
13A proto i my děkujeme bez ustání Bohu, že, když jste od nás přijali kázané Boží slovo, vzali jste je ne jako slovo lidské, nýbrž - jak vpravdě je - jako slovo Boží; on také působí ve vás věřících.
14Neboť jste se stali, bratři, následovníky Božích církví, které jsou v Judsku, v Kristu Ježíši, protože také vy jste totéž trpěli od vlastních soukmenovců, jako i oni od Židů,
15kteří i Pána Ježíše zabili a proroky a také nás pronásledovali; Bohu se nelíbí a všem lidem jsou nepřátelští,
16nám pak brání mluvit k pohanům, aby se spasili; tím jen stále doplňují své hříchy. (Boží) hněv však na ně přišel vrchovatě.
17Nakrátko jsme sice, bratři, po vás osiřeli, ale jen navenek, nikoliv srdcem; proto tím více jsme se snažili a toužebněji si přáli spatřit vás.
18Proto jsme chtěli k vám přijít, já Pavel, a ne jednou, ale vícekrát, než satan nám to překazil.
19Neboť kdo je naše naděje nebo radost nebo koruna chlouby, zdaž ne i vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?
20Vy jste přece naše sláva a radost.