1Proto každý ať nás považuje za služebníky Kristovy a za správce Božích tajemství.
2Od správců se tu jen vyžaduje, aby každý byl shledán věrný.
3Mně pak na tom pramálo záleží, abych byl souzen vámi nebo nějakým lidským soudem; ale nesoudím ani sám sebe.
4Já si ovšem nejsem ničeho vědom, než proto ještě nejsem uznán za spravedlivého. Můj soudce totiž je Pán.
5Proto nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který také osvítí věci zakryté temnotami a zjeví úmysly srdcí; a tehdy se dostane každému chvály od Boha.
6Bratři, toto jsem pak obrátil na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili tomuto: „Nic nad to, co je psáno\, a nikdo aby se jedním nepyšnil proti druhému.
7Neboť kdo tě vyznamenává? Co také máš, co bys nebyl přijal? Jestliže jsi však přijal, proč se chlubíš, jako bys nebyl přijal?
8Máte už až dost, již jste zbohatli; bez nás jste se stali králi. A kéž byste se jen stali králi, aby i nám bylo dopřáno s vámi kralovati!
9Neboť podle mého mínění nám apoštolům vykázal Bůh to poslední místo, jako bychom byli odsouzeni na smrt, že jsme se stali podívanou pro svět, anděly i lidi.
10My jsme pošetilí pro Krista, ale vy rozumní v Kristu; my slabí, vy však silní; vy proslulí, ale my bezectní.
11Až do této chvíle trpíme i hlad a žízeň a nahotu, jsme bit a bez stálého pobytu
12a lopotíme se prací vlastních rukou. Tupí nás, a my žehnáme; pronásledují nás, a my to snášíme;
13pomlouvají nás, a my těšíme. Učinili z nás jako smetí tohoto světa, vyvrhele pro všechny až dosavad.
14Nepíšu to, abych vás zahanbil, ale napomínám vás jako své milované děti.
15Neboť třeba byste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, přece otců máte nemnoho. Vždyť já jsem vás zplodil v Kristu Ježíši skrze evangelium.
16Proto vás nabádám: Staňte se mými následovníky!
17Kvůli tomu jsem k vám poslal Timotheje, který je můj drahý a věrný syn v Pánu; ten vám připomene, jaké jsou moje cesty v Kristu Ježíši, kterým učím všude v každé církvi.
18Někteří se tak naduli, jako bych k vám neměl přijít.
19Ale brzy k vám přijdu, bude-li chtít Pán, a přesvědčím se, ne o řeči těch, kdo zpyšněli, nýbrž o (jejich) moci.
20Boží království totiž nezáleží v řeči, nýbrž v moci.
21Co chcete? Mám k vám přijít s holí či s láskou a s duchem mírnosti?