1Já pak jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným, jako k nemluvňatům v Kristu.
2Nakrmil jsem vás mlékem, ne (pevným) pokrmem; vždyť byste ho nesnesli. Ale ani nyní ještě nesnesete,
3vždyť jste ještě tělesní. Neboť je-li mezi vámi řevnivost a svár, zdaž nejste tělesní a nežijete (jen) lidsky?
4Říká-li totiž jeden: „Já jsem Pavlův“, druhý zase „já jsem Apollův“, zdaž nejste (až příliš) lidé?
5Co je tedy Apollos? Co pak je Pavel? Služebníci, skrze které jste uvěřili, a jak Pán každému dal.
6Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst.
7Takže ani ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale kdo dává vzrůst, Bůh.
8Ten pak, kdo sází a kdo zalévá, jsou jedno, a každý dostane vlastní odměnu podle vlastní práce.
9Vždyť jsme spolupracovníci Boží; vy jste Boží pole, Boží stavba.
10Podle Boží milosti, která mi byla dána, jako moudrý stavitel jsem položil základ, ale jiný na něm staví. Každý pak ať se dobře dívá, jak na něm staví.
11Neboť jiný základ nikdo nemůže položit, než ten, který je položen, a tím je Ježíš Kristus.
12A staví-li kdo na tomto základě zlato, stříbro, drahé kameny, dříví, seno, slámu,
13dílo každého vyjde najevo. Den (Páně je) totiž ukáže, poněvadž ohněm bude zjeveno, a oheň bude zkoušet dílo každého, jaké jest.
14Přetrvá-li něčí dílo, které nadstavil, dostane odměnu.
15Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu, sám však vyjde bez pohromy, ale tak jako ohněm.
16Nevíte, že jste chrám Boží a Duch Boží že přebývá ve vás?
17Kdo by ničil chrám Boží, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.
18Nikdo ať sebe neklame! Pokládá-li se kdo mezi vámi za moudrého v tomto věku, ať se stane pošetilým, aby byl moudrý.
19Moudrost totiž tohoto světa je pošetilostí u Boha. Neboť je psáno: Polapím moudré do jejich zchytralosti,
20a dále: Pán zná výpočty moudrých, že jsou marné.
21Nikdo se tedy nechlub lidmi. Neboť všecko je vaše:
22Pavel nebo Apollos nebo Kefas, svět, život nebo smrt, přítomné věci nebo budoucí, všecko je vaše,
23vy pak Kristovi a Kristus je Boží.