1Připomínám pak vám, bratři, evangelium, které jsem vám hlásal a které jste také přijali, v němž i trváte,
2skrze které také přicházíte ke spáse, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je kázal, vyjma, že byste byli uvěřili nadarmo.
3Podal jsem vám zajisté především, co jsem také přijal, že totiž Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,
4že byl pohřben a že třetího dne vstal podle Písem
5a že se zjevil Petrovi a potom dvanácti.
6Potom se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich žije doposud, někteří však i zesnuli.
7Potom se zjevil Jakubovi, potom všem apoštolům.
8Naposled pak ze všech, jako nedonošenému plodu, zjevil se i mně.
9Vždyť já jsem poslední z apoštolů, který nejsem hoden nazývat se apoštolem, poněvadž jsem pronásledoval Boží církev.
10Ale milostí Boží jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla marná. Pracoval jsem zajisté daleko více než všichni ostatní; ale to ne já, nýbrž Boží milost se mnou.
11Ale ať já nebo oni: tak kážeme a tak jste uvěřili.
12Jestliže se však káže o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?
13Není-li vsak vzkříšení mrtvých, ani Kristus nevstal.
14Ale nevstal-li Kristus, prázdné je naše kázání, prázdná je i vaše víra.
15My však se jevíme i jako nepraví svědci Boží, poněvadž jsme nesprávně svědčili o Bohu, že vzkřísil Krista, kdežto ho nevzkřísil, je-li pravda, že mrtví nevstávají.
16Nevstávají-li tedy mrtví, ani Kristus nevstal.
17A nevstal-li Kristus, marná je vaše víra, doposud jste ve svých hříších.
18Tedy i ti, kdo zesnuli v Kristu, zahynuli.
19Jestliže máme naději v Krista jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí.
20Ale Kristus vstal z mrtvých, prvotina zesnulých.
21Poněvadž totiž skrze člověka je smrt, skrze člověka je také vzkříšení mrtvých.
22Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu všichni budou oživeni.
23Ale každý ve svém pořádku: prvotina je Kristus, potom ti, kdo patří Kristu při jeho příchodu.
24Potom bude konec, až odevzdá království Bohu a Otci a až zničí každé panství, všechnu moc a sílu.
25On totiž musí kralovat, dokud si nepoloží všechny nepřátele pod nohy.
26Jako poslední nepřítel bude zničena smrt;
27všecko mu totiž (Bůh) poddal pod nohy. Ale když řekne: „Všecko je poddáno\, je zřejmé, že kromě toho, který mu všecko poddal.
28Až mu pak bude všecko poddáno, potom i sám Syn se poddá tomu, který mu podrobil všecko, aby Bůh byl všechno ve všem.
29Jinak co udělají ti, kdo přijímají křest za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest?
30Proč také my se vydáváme do nebezpečí každou chvíli?
31Denně umírám, při chloubě, kterou mám z vás, bratři, v Kristu Ježíši, našem Pánu.
32Jestliže jsem - po lidsku v Efesu zápasil se šelmami, co mi to prospěje? Nevstávají-li mrtví, jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.
33Nedejte se svésti! Špatné řeči kazí dobré mravy.
34Náležitě vystřízlivěte a nehřešte; neboť někteří jsou v nevědomosti o Bohu. Pravím to k vašemu zahanbení.
35Ale někdo řekne: Jak vstanou mrtví? S jakým tělem přijdou?
36Bláhový člověče. Co ty zaséváš, to neoživne, neodumře-li.
37A co zaséváš, není tělo, které má povstati, to nezaséváš, nýbrž holé símě, na příklad pšeničné nebo nějaké jiné.
38A Bůh mu dává tělo, jak chtěl, a každému ze semen zvláštní tělo.
39Každé tělo není stejné tělo, ale jiné je tělo lidské, jiné zase tělo zvířecí, jiné tělo ptačí, jiné rybí.
40A jsou těla nebeská a jsou těla pozemská. Ale jiná je jasnost těl nebeských a těl pozemských.
41Jinou jasnost má slunce, jinou jasnost měsíc a jinou jasnost mají hvězdy. Neboť jedna hvězda se liší od druhé jasností.
42Tak je i se vzkříšením mrtvých. Zasévá se porušitelné, vstane neporušitelné;
43zasévá se nevzhledné, vstane slavné; zasévá se slabé, vstane silné;
44zasévá se tělo oduševněné, vstane tělo produchovnělé. Je-li oduševněné tělo, je také produchovnělé.
45Tak je i psáno: První člověk Adam byl učiněn oživující duší; poslední Adam byl učiněn oživujícím duchem.
46Ale není první to produchovnělé, nýbrž oduševněné; potom to produchovnělé.
47První člověk byl ze země, byl zemský, druhý člověk je z nebe.
48Jaký je zemský, takoví jsou i zemští, a jaký je nebeský, takoví jsou i nebeští.
49Tedy jako jsme nesli podobnost se zemským, nosme podobnost i s nebeským!
50Toto vám pak, bratři, pravím: Tělo a krev nemůže mít podílu v Božím království, ani porušitelnost nemá podílu v neporušitelnosti.
51Hle, pravím vám tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni,
52ve chvilce, v mžiku oka, při poslední polnici. Neboť zazní polnice, a mrtví vstanou neporušitelní, a my budeme proměněni.
53Neboť toto porušitelné (tělo) musí se odít v neporušitelnost a toto smrtelné odít se v nesmrtelnost.
54Až se tedy toto porušitelné (tělo) oděje v neporušitelnost a smrtelné oděje v nesmrtelnost, potom se splní slovo, jež bylo napsáno: Pohlcena je smrt ve vítězství.
55Kde je tvé vítězství, smrti? Kde je tvůj bodec, smrti?
56Bodcem smrti je totiž hřích, mocí hříchu zase je Zákon.
57Ale díky Bohu, který nám dopřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
58Proto, moji milí bratři, buďte pevni, nepohnutelni, více se vždy čiňte v díle Páně, vždyť víte, že v Pánu vaše práce není marná.