1Usilujte o lásku; snažte se také o duchovní dary, hlavně pak, abyste prorokovali.
2Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu; vždyť (ho) nikdo neslyší, mluví duchem o tajemstvích.
3Ale ten, kdo prorokuje, mluví k lidem pro vzdělání, povzbuzení a pro útěchu.
4Kdo mluví jazykem, vzdělává sám sebe; kdo však prorokuje, vzdělává církev.
5Přeji si ovšem, abyste vy všichni mluvili jazyky, více však, abyste prorokovali. Neboť větší je ten, kdo prorokuje, než ten, kdo mluví jazyky, kromě případu, že i vykládá, aby se církvi dostalo vzdělání.
6Jen si představte, bratři, že bych k vám přišel a mluvil jazyky: k Čemu vám budu, nebudu-li vám mluvit darem zjevení nebo poznání, prorokování nebo učení?
7Stejně neživé nástroje, které vydávají zvuk, jako píšťala nebo kythara, nečiní-li rozdílu v tónech, jak se pozná, co se píská nebo hraje na kytharu?
8Vždyť i polnice, vydá-li neurčitý zvuk, kdo se přichystá k válce?
9Tak i vy, nepronášíte-li jazykem řeč srozumitelnou, jak se pozná, co se mluví? Jinak budete mluvit do vzduchu.
10Tolik je věru druhů jazyků na tomto světě, a nic není bezhlasé.
11Neznám-li tedy smysl zvuku, budu cizincem tomu, k němuž mluvím, a mne bude cizincem ten, kdo mluví.
12Tak i vy, poněvadž usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste jimi oplývali ke vzdělání církve.
13Proto ten, kdo mluví darem jazyka, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14Neboť modlím-li se darem jazyka, můj duch se modlí, ale můj rozum je bez užitku.
15Co z toho? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit také rozumem; budu zpívat chvály duchem, ale budu je zpívat též rozumem.
16Neboť budeš-li děkovat duchem, jak připojí k tvému děkování „Amen“ ten, kdo je v postavení nezasvěceného? Vždyť neví, co říkáš.
17Ty sice krásně děkuješ, ale druhý není vzděláván.
18Děkuji Bohu, že mluvím darem jazyků více než vy všichni.
19Ale ve shromáždění raději pronesu pět slov svým rozumem, abych poučil i ostatní, než deset tisíc slov darem jazyka.
20Bratři, nestávejte se dětmi co do soudnosti, ale buďte maličcí ve zlobě; v soudnosti však buďte dospělí.
21V Zákoně je psáno: Cizími jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, a ani tak mě nebudou poslouchat, praví Pán.
22Dar jazyků je tedy znamení ne pro věřící, nýbrž pro nevěřící, ale proroctví není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23Proto sejde-li se celá církev na jedno místo a všichni budou mluvit darem jazyků, vejdou pak nezasvěcení a nevěřící, což neřeknou, že blázníte?
24Jestliže však všichni budou prorokovati, a vejde nevěřící nebo nezasvěcený, ode všech bude přesvědčován, ode všech bude posuzován;
25vyjdou najevo skryté věci jeho srdce, a tak on padne na tvář a bude se klanět Bohu, prohlašovati, že Bůh je opravdu ve vás.
26Co ještě říci, bratři? Kdykoli se sejdete, každý má žalm nebo učení nebo zjevení nebo jazyk nebo výklad; ať se vše děje ke vzdělání.
27Mluví-li kdo darem jazyků, ať mluví dva nebo nanejvýš tři, a to jeden po druhém, a jeden vykládej.
28Nebude-li přítomen vykladatel, ať mlčí ve shromáždění, ale mluví sám se sebou a s Bohem.
29Také proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní nechť posuzují.
30Dostane-li se zjevení jinému, který sedí, první ať mlčí.
31Neboť můžete všichni prorokovat jeden po druhém, aby se všichni poučovali a všichni byli povzbuzeni.
32Duchové proroků jsou podřízeni prorokům.
33Neboť Bůh není Bohem nepořádku, nýbrž pokoje. Jako ve všech církvích svatých,
34ať ženy mlčí ve shromážděních; neboť jim není dovoleno mluvit, ale ať jsou podřízeny, jak praví Zákon.
35Chtějí-li se však o něčem poučit, nechť se otážou doma svých mužů. Je totiž nevhodné pro ženu mluvit ve shromáždění.
36Či snad slovo Boží vyšlo od vás? Nebo jedině k vám přišlo?
37Zdá-li se někomu, že je prorok nebo produchovnělý, ať uzná, že, co vám píšu, je nařízení Páně.
38A neuznává-li to kdo, není také uznán.
39Proto, moji bratři, usilujte o prorokování, a nebraňte, aby se mluvilo jazyky.
40Ale všechno ať se děje důstojně a spořádaně.