1Po těchto věcech jsem uviděl z nebe sestupovat dalšího anděla, majícího velikou pravomoc, a od jeho slávy byla osvětlena země.
2I zvolal mocným hlasem, pravě: Padl, padl veliký Babylón, a stal se sídlem démonů a skrýší každého nečistého ducha a skrýší každého nečistého a nenáviděného ptáka,
3protože z vína popuzení jeho smilstva se napily všechny národy, i smilnili s ním králové země a z moci jeho rozmařilosti obchodníci země zbohatli.
4A z nebe jsem uslyšel další hlas, pravící: Vyjděte z něho, můj lide, abyste se nestali spoluúčastnými jeho hříchů a aby se vám nedostalo z jeho pohrom,
5protože jeho hříchy byly na sebe nakupeny až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho nepravosti.
6Odplaťte mu tak, jak odplácel on, a zdvojnásobte [mu] dvojnásobně podle jeho činů; v kalichu, jejž míchal, mu namíchejte dvojnásobek.
7Na kolik se naoslavoval sám sebe a užil rozmařilosti, tolik mu dejte muk a hoře. Protože ve svém srdci praví: Sedím jako královna a vdova nejsem a hoře nikterak neuvidím -
8pro tuto příčinu přijdou v jeden den jeho pohromy, smrt a hoře a hlad, i bude spálen v ohni, protože PÁN, Bůh, jenž jej soudil, je silný.
9A králové země, kteří s ním smilnili a rozmařilosti užívali, se nad ním, až budou hledět na dým jeho požáru, dají do pláče a nářku,
10stojíce pro bázeň z jeho muk zdaleka, a budou říkat: Běda, běda - to veliké město, Babylón, to silné město, neboť jedné hodiny přišel tvůj soud!
11I obchodníci země nad ním pláčí a hořekují, protože jejich náklad již nikdo nekupuje,
12náklad zlata a stříbra a drahého kamení a perel a kmentu a purpuru a hedvábí a šarlatu, ani žádné thujové dřevo ani žádné nářadí slonovinové ani žádné nářadí z nejcennějšího dřeva a mosazi a železa a mramoru,
13an i skořici a amómon a kouřidla a voňavku a kadidlo a víno a olej a jemnou mouku a pšenici a dobytek a ovce, an i z koní a vozů a těl, an i duše lidí.
14A zralé ovoce, jež bylo tužbou tvé duše, ti ušlo, a všechny blahobytné a skvoucí věci se ti ztratily a již nikdy jich nikdo nenajde.
15Obchodníci s těmito věcmi, kteří z něho zbohatli, budou pro bázeň z jeho muk stát zdaleka, plačíce a hořekujíce,
16a budou říkat: Běda, běda - to veliké město, oblečené v kment a purpur a šarlat a ošperkované zlatem a drahým kamením a perlami,
17neboť takovéto bohatství bylo jedné hodiny zpustošeno! A každý kormidelník a každý, kdo pluje na nějaké místo, i námořníci a kteříkoli jsou zaměstnáni na moři, stanuli zdaleka
18a křičeli, hledíce na dým jeho požáru, a říkali: Které město je podobno tomuto velikému městu?
19I nasypali na své hlavy zeminu a křičeli, plačíce a hořekujíce, a říkali: Běda, běda - to veliké město, v němž všichni, kdo měli na moři lodi, zbohatli z jeho nádhery, neboť jedné hodiny bylo zpustošeno!
20Vesel se nad ním nebe, i svatí a apoštolové a proroci, protože Bůh na něm rozsoudil váš soud.
21A jeden silný anděl zvedl kámen, jako veliký žernov, a svrhl jej do moře, pravě: Tak bude násilím svržen Babylón, to veliké město, a již vůbec nikdy se nenajde;
22a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší hlas harfeníků a hudebníků a pištců a trubačů, a již vůbec nikdy se v tobě nenajde žádný řemeslník žádného řemesla, a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší zvuk žernovu,
23a již vůbec nikdy v tobě nezasvítí světlo lampy, a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší hlas ženicha a nevěsty, protože velmožové země byli tvými obchodníky, protože všechny národy byly svedeny tvým kouzelnictvím.
24A našla se v něm krev proroků a svatých a všech na zemi zabitých.