Bible

1 A uviděl jsem, a hle, na hoře Siónu stanul Beránek a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc majících na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. 2 I uslyšel jsem z nebe hlas jako hlas mnoha vod a jako hlas velikého hromu, a ten hlas, jejž jsem uslyšel - jako by harfeníci hráli na své harfy; 3 i zpívají před trůnem a před těmi čtyřmi živými bytostmi a těmi staršími novou píseň, a té písni se nikdo nemohl naučit, leč těch sto čtyřiačtyřicet tisíc, kteří jsou koupeni ze země. 4 To jsou ti, kteří se nepotřísnili s ženami, neboť jsou panicové; to jsou ti, kteří jdou za Beránkem, kamkoli se ubírá. Ti byli z lidí koupeni jako prvotiny Bohu a Beránkovi 5 a v jejich ústech se nenašla lež, [neboť ] jsou bezúhonní. 6 A v středu nebe jsem uviděl letět dalšího anděla, majícího věčnou blahou zvěst, by blahou zvěst přinesl těm, kdo jsou usedlí na zemi, a každému národu a kmeni a jazyku a lidu, 7 i pravil silným hlasem: Ulekněte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu, a pokloňte se tomu, jenž učinil nebe a zemi a moře a prameny vod. 8 A za ním se objevil další, druhý anděl, pravící: Padl, padl veliký Babylón, jenž všechny národy napojil z vína popuzení svého smilstva. 9 A za nimi se objevil další, třetí anděl, pravící silným hlasem: Jestliže se kdo klaní tomu zvířeti a jeho obrazu a přijímá na svém čele nebo na svou ruku značku, 10 bude i on pít z vína popuzení Božího, jež je bez smíšení namícháno v kalichu jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem mučen v ohni a síře; 11 a dým jejich muk vystupuje na věky věků, i nemají ti, kteří se klanějí tomu zvířeti a jeho obrazu, a přijímá-li kdo značku jeho jména, dnem an i nocí oddechu. 12 Zde je trpělivost svatých, kteří jsou bedlivi Božích příkazů a víry v Ježíše. 13 I zaslechl jsem z nebe hlas, pravící: Zapiš: Blaženi mrtví, kteří od nynějška umírají v Pánu. Ano, praví Duch, aby si oddechli od svých lopot, neboť jejich činy je následují. 14 A uviděl jsem, a hle, bílý oblak, a na tom oblaku kdosi sedící, podobný Synu člověka, mající na své hlavě zlatý věnec a ve své ruce ostrý srp; 15 a z chrámu vyšel další anděl a volal silným hlasem na toho, jenž seděl na tom oblaku: Pošli svůj srp a žni, protože přišla hodina žatvy, protože žeň země vyschla. 16 A ten, jenž seděl na tom oblaku, přiložil svůj srp na zem, i byla země požata. 17 A z chrámu, jenž je v nebi, vyšel další anděl, a i on měl ostrý srp; 18 a z oltáře vyšel další anděl, jenž má pravomoc nad ohněm, a ozval se silným hlasem k tomu, jenž měl ten ostrý srp, pravě: Pošli svůj ostrý srp a očesej hrozny vinné révy země, neboť její bobule plně dozrály. 19 I přiložil ten anděl svůj srp k zemi a očesal vinnou révu země a hrozny naházel do velikého lisu Božího popuzení. 20 A ten lis byl šlapán vně města, i vyšla z toho lisu krev až po udidla koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.