1(Řediteli hudby; na Múth-labbén. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Budu chválit Hospodina celým svým srdcem, chci vyrozprávět všechny tvé divy,
2radovat se a jásat v tobě, při hudbě opěvat tvé jméno, Nejvyšší!
3Moji nepřátelé při svém obratu zpět klopýtali a od tvé přítomnosti hynuli,
4neboť ses při činil o mé právo a o mou soudní věc a na trůn jsi zasedl - spravedlivý soudce,
5vyplísnil jsi národy, zahubil jsi zlovolného, jejich jméno jsi vyhladil navždy a věčně.
6Nepříteli, navždy jsou pustošení dovršena! A no, vyvrátil jsi města, jejich památka zahynula s nimi,
7a le Hospodin navždy zůstává; postavil svůj trůn k soudu,
8i bude on v spravedlnosti rozsuzovat svět, lidská plemena v přímosti soudit.
9A bude Hospodin záštitou utlačovanému, a no, záštitou v dobách soužení,
10a znající tvé jméno budou v tebe důvěřovat, neboť jsi neopustil vyhledávající tebe, Hospodine!
11Při hudbě zpívejte Hospodinu, obývajícímu Cijjón, mezi národnostmi oznamujte jeho skutky,
12neboť vyhledává krev, pamatuje si ji, nezapomněl křiku sužovaných.
13Buď mi milostiv, Hospodine, viz mé soužení od nenávidících mě, vyzdvihuje mě z bran smrti,
14abych mohl vyrozprávět všechnu tvou slávu, v branách dcery Cijjóna jásat v tvém vysvobození.
15Národy klesly v propast, již vytvořily, v síti té, již utajily, uvázla jejich noha.
16Hospodin vešel v známost, vykonal soud, zlovolný se zapletl v činnost svých dlaní. Higgájón, seláh.
17Zlovolní se musí obrátit do šeólu, všechny národy zapomínající Boha,
18kdežto nemajetný nemůže navěky být zapomínán, naděje tichých nemůže na věčnost zahynout.
19Povstaň, Hospodine, nechť smrtelník nenabývá moci, nechť jsou národy souzeny před tvou tváří!
20Uval, Hospodine, na ně hrůzu, nechť národy vědí, že ony jsou smrtelník y! Seláh.