1Nač, Hospodine, stojíš v dáli, skrýváš se v dobách soužení?
2Zlovolný sužovaného ve své pýše žhavě pronásleduje; měli by být polapeni v úkladech těch, jež vymyslili.
3Ano, zlovolný se vychloubá nad tužbou své duše, žehná hrabivému, Hospodinem pohrdá;
4zlovolný za pozvednutí svého obličeje nebude vyhledávat! Není Boha - toť všechny jeho myšlenky.
5Jeho cesty se každého času daří, tvá práva jsou před ním vysoko, všichni jeho protivníci - fouká na ně;
6ve svém srdci říká: Nemohu se zviklat do pokolení a pokolení, neboť budu bez pohromy.
7Klení jsou plna jeho ústa, podvodů a násilí, pod jeho jazykem je strast a špatnost;
8sedá v zastrčených koutech dvorců, v úkrytech vraždí nevinného, jeho oči slídí po nešťastném,
9číhá v úkrytu jako lev ve své skrýši, číhá, aby uchvátil sužovaného; uchvacuje sužovaného vtažením ho v svou síť,
10choulí se, krčí se, a ť nešťastní padnou v jeho moc.
11Ve svém srdci říká: BŮH zapomněl, zakryl svou tvář, nikdy nebude vidět.
12Povstaň, Hospodine, BOŽE, povznes svou ruku, nezapomínej sužovaných!
13Proč má zlovolný pohrdat Bohem, říkat: Nebudeš vyhledávat?
14Vidíš přece, ty spatřuješ strast a žal; odplatit tvou rukou, to nešťastný ponechává na tobě; sirotek - ty jsi pomocníkem.
15Zlom paži zlovolného; a podlý - vyhledáváš, aniž nacházíš jeho zlovůli?
16Hospodin je vždy a věčně Králem, národy se z jeho země vyhubí;
17uslyšel jsi, Hospodine, tužbu tichých, jejich srdce jsi upevňoval, tvé ucho pozorně naslouchalo,
18abys rozsuzoval sirotka a utlačovaného, aniž ještě bude smrtelník ze země stupňovat zastrašování.