1(Řediteli hudby; na Šúšan edúth. Michtám od Dávida, k vyučování, při jeho potýkání s Aram-naharajim a s Arámem Cóvy, když se Jóáv vracel a v průrvě soli pobil Edóma, dvanáct tisíc.) Bože, odhodil jsi nás, protrhl jsi nás, popudil ses; kéž nám chceš způsobit nápravu!
2Zatřásl jsi zemí, protrhl jsi ji; zhoj její pukliny, vždyť se viklá!
3Ukázal jsi svému lidu tvrdou věc, napojil jsi nás vínem vrávorání.
4Svým ctitelům jsi dal prapor ke vztyčování pro pravdu, seláh,
5aby tvoji milovaní mohli být vytrženi. Pomoz svou pravicí a odpověz nám!
6Bůh ve své svatosti promluvil: Budu se veselit; budu rozdělovat Šechem a vyměřovat údolí Sukkóth.
7Mně patří Gileád a mně patří Menaššé, a Efrájim je posila mé hlavy, Júdá můj zákonodárce,
8Móáv nádoba k mému mytí, na Edóma mohu hodit svůj sandál; nade mnou, Pelešeth, výskej!
9Kdo mi může umožnit vstup v opevněné město? Kdo mě dovede až po Edóm?
10Zda jsi nás ty, Bože, neodhodil, aniž vycházíš s našimi vojsky?
11Poskytni nám pomoc z tísně, vždyť snaha o vysvobození člověkem je ničím!
12V Bohu budeme moci zdatně si počínat a on bude rozšlapávat naše protivníky.