1(Řediteli hudby. Od nevolníka Hospodinova, od Dávida.) Co je prohlášeno přestoupením zlovolného, je v nitru mého srdce: Před jeho očima není strachu z Boha.
2Ano, lichotí mu v jeho oči stran shledávání jeho nepravosti, vyvolávající nenávist;
3slova jeho úst - špatnost a lest; zanechal rozumného počínání, působení dobra,
4na svém lůžku vymýšlí špatnost, postavuje se na cestu nedobrou, zlo nezavrhuje.
5Hospodine, tvá laskavost sahá v nebesa, tvá věrnost až po oblaka,
6tvá spravedlnost je jako BOŽÍ hory, tvé soudy - rozsáhlá hlubina, člověka i zvíře zachraňuješ, Hospodine;
7jak vzácná je tvá laskavost, Bože! A no, děti člověka se utíkají v stín tvých křídel,
8nasycují se z tučnosti tvého domu a napájíš je potokem svých slastí,
9neboť při tobě je zřídlo života, ve tvém světle vidíme světlo.
10Setrvávej ve své laskavosti vůči znajícím tě a ve své spravedlnosti vůči těm, kdo jsou upřímní srdce m;
11nechť mě nepotkává noha pýchy a ruka zlovolných, nechť mě nezapuzuje.
12Tam padli působcové špatnosti; byli sraženi a nebudou moci povstat.