1(Od Dávida.) Při se, Hospodine, s peroucími se se mnou, bojuj s bojujícími se mnou;
2uchop malý štít a veliký štít a povstaň mi na pomoc,
3vytáhni kopí a postav překážku mým pronásledovatelům, řekni mé duši: Tvým vysvobozením jsem já.
4Nechť jsou zklamáváni a stydí se usilující o mé žití; nechť ustupují zpět a v zmatek upadají chystající mé neštěstí,
5nechť jsou jako plevy před větrem, jež anděl Hospodinův odmršťuje,
6nechť se jejich cesta stává tmou a kluzkostí, když je anděl Hospodinův bude pronásledovat.
7Vždyť na mne bez příčiny tajně políčili, jámu na svou síť; bez příčiny slídili po mé duši.
8Nechť ho stíhá zánik, aniž se naděje a jeho síť, již tajně nastražil, nechť ho lapá - v zánik, nechť v něj padá!
9A má duše bude jásat v Hospodinu, těšit se v jeho vysvobození;
10všechny mé kosti budou říkat: Hospodine, kdo je podoben tobě, vyprošťujícímu sužovaného od silnějšího než on, a no, sužovaného a nemajetného od olupujícího jej?
11Povstávají křivdící svědkové, vyptávají se mne na to, co nevím,
12splácejí mi zlem za dobro, osiřením mé duši;
13a já - mým oděvem v jejich nemoci byla pytlovina, svou duši jsem trápíval postem a má modlitba se vracela na mé záňadří,
14jako přítelem, jako bratrem kdyby mi byl, jsem chodíval, jako truchlící po matce jsem se skláníval, začerněn.
15A le radují se při mém ochromení a scházejí se, proti mně se scházejí, pomlouvači, jež neznám; u trhají, aniž umlkají
16jako nevěřící, vysmívající se za kus chleba, se skřípání m svými zuby proti mně.
17Pane, dokdy se budeš dívat? Přiveď mou duši zpět z prostřed jejich ničivosti, mou opuštěnou z prostřed hřivnatců!
18Budu tě chválit v početném sejití, mezi mohutným lidem tě budu velebit.
19Nechť se nade mnou neradují moji bezdůvodní nepřátelé, aniž okem mžourají bez příčiny mě nenávidící,
20neboť nemluví pokoj ně, nýbrž proti poklidným v zemi vymýšlejí lstivé věci
21a proti mně rozvírají svá ústa; říkají: Aha, aha, naše oko vidí!
22Vidíš, Hospodine, kéž nemlčíš, Pane, kéž se ode mne nevzdaluješ!
23Probuď se, a no, procitni pro mé právo, můj Bože a Pane, pro mou při,
24suď mě podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, a nechť se nade mnou neradují,
25nechť ve svém srdci neříkají: Aha, naše přání! Nechť neříkají: Pohltili jsme ho!
26Nechť jsou zklamáváni a vespolek ve zmatek upadají radující se z mého neštěstí, ti, již se holedbají nade mnou, nechť si oblékají zklamání a hanbu;
27nechť plesají a radují se oblibující mou spravedlnost; ti, nechť ustavičně říkají: Nechť je veliký Hospodin, oblibující pokoj svého nevolníka.
28A můj jazyk bude pronášet tvou spravedlnost, po celý den tvou chválu.