1(Od Dávida. Poučení.) Blaho oproštěného od přestoupení, přikrytého stran hříchu!
2Blaho člověka, nezapočítává- li mu Hospodin nepravost a není- li v jeho duchu klamu!
3Když jsem mlčel, chátraly mé kosti po celý den v mém křiku,
4neboť na mne dnem i nocí těžce doléhala tvá ruka, má míza se změnila ve vyprahlost léta. Seláh.
5Musel jsem ti svůj hřích oznámit, aniž jsem skryl svou nepravost; řekl jsem si: Chci svá přestoupení na sebe vyznat Hospodinu. A ty jsi nepravost mého hříchu odpustil. Seláh.
6Pro toto nechť se k tobě každý zbožný modlí v čas nalezení; ani při záplavě k němu mnohé vody nebudou moci dosáhnout.
7Ty jsi mi skrýší, ochraňuješ mě před tísní, obklopuješ mě plesáním nad únikem. Seláh.
8Chci tě učinit rozumným a vyučit tě stran cesty, jíž máš jít, radit ti, mé oko na tebe.
9Nechť nejste jako kůň, jako mezek, bez pochopení, ty nutno krotit uzdou a otěží, jeho postrojem, ne chtějí se k tobě přiblížit.
10Mnohé jsou bolesti zlovolného, a le ti, již důvěřují v Hospodina - obklopuje je laskavost.
11Radujte se v Hospodinu a jásejte, spravedliví, a plesejte, všichni upřímní srdce m!