1(Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Na tebe, Hospodine, spoléhám, kéž nejsem nikdy zklamáván; zachraňuj mě ve své spravedlnosti,
2nakloň své ucho ke mně, chvatem mě vyprosť, buď mi skálou útočiště, domem hradeb k mému vysvobození,
3vždyť mé skalisko a má pevnost jsi ty; kéž mě tedy vzhledem k svému jménu vodíš a řídíš mě,
4vyvádíš mě z té sítě, již mi zatajili, neboť ty jsi mé útočiště,
5ve tvou ruku svěřuji svého ducha. Osvobodil jsi mě, Hospodine, věrný BOŽE;
6nenávidím ctitele klamných nicotností, a no, já se se svou důvěrou obracím k Hospodinu;
7budu jásat a radovat se ve tvé laskavosti, že jsi uviděl mé soužení, projevil jsi starost o úzkosti mé duše
8a nevydal jsi mě v ruku nepřítele; mé nohy jsi postavil na prostrannost.
9Buď mi milostiv, Hospodine, neboť je mi úzko, žalem zchřadlo mé oko, má duše i mé tělo,
10ano, můj život zaniká v zármutku a má léta ve vzdychání, mou nepravostí poklesla má síla a zchřadly mé kosti;
11pro všechny své utiskovatele jsem se stal náramnou potupou i svým sousedům a postrachem svým známým; ti, kdo mě na ulici vidí, utíkají přede mnou.
12Zapomenutím jsem vymizel z mysli jako mrtvý, stal jsem se jako by zničenou nádobou,
13neboť slýchám šuškání mnohých - strach ze všech stran při jejich umlouvání spolu proti mně; zamýšlejí ode jmout mé žití.
14Já však jsem svou důvěru vložil na tebe, Hospodine; říkám: Můj Bůh jsi ty.
15Mé časy jsou v tvé ruce; vyprosť mě z ruky mých nepřátel a od mých pronásledovatelů,
16rozjasni svou tvář nad svým nevolníkem, vysvoboď mě ve své laskavosti!
17Hospodine, nechť nejsem zklamáván, když jsem se tě dovolával; zlovolní se musejí zklamat, umlknout - do šeólu!
18Oněmět musejí lživé rty, jež v pýše a pohrdání vyslovují drzost proti spravedlivému.
19Jak veliká je tvá dobrota, již jsi zachoval pro své ctitele, uskutečnil vůči spoléhajícím na tebe před dětmi lidí!
20Skrýváš je v skrýši své přítomnosti před úklady člověka, uchraňuješ je v útulku před vádou jazyků.
21Budiž veleben Hospodin, neboť vůči mně zázračně projevil svou laskavost v opevněném městě.
22A já jsem ve svém rozechvění řekl: Jsem odříznut zpřed tvých očí; přece však jsi uslyšel hlas mého úpění při mém křiku o pomoc k tobě.
23Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní; Hospodin ochraňuje věrné a vrchovatě splácí projevujícímu pýchu.
24Buďte silní a kéž odvážným činí vaše srdce, všichni, již doufáte v Hospodina!