1(Modlitba Dávidova.) Hospodine, slyš spravedlnost, sleduj pozorně mé volání, vpouštěj v uši mou modlitbu, ne rty lstivými,
2kéž z přítomnosti tvé tváře vychází mé právo, tvé oči hledí správně;
3zkoušce jsi podrobil mé srdce, prohlížel jsi v noci, tříbil jsi mě, aniž jsi co mohl najít, mé předsevzetí nepře d chází má ústa;
4stran činů člověka jsem já skrze slovo tvých rtů měl v patrnosti stezky násilníka.
5Udržováním mých kročejí v tvých kolejích se nezviklala má chodidla.
6Já tě vzývám, neboť mi odpovídáš, BOŽE, nachyl ke mně své ucho, slyš mou řeč,
7projev divuplně své laskavosti, zachránče těch, kdo na tvou pravici spoléhají, před odpůrci,
8ochraňuj mě jako zřítelnici oka, kéž mě skrýváš ve stínu svých křídel
9před tváří zlovolných, kteří mě ničí, mých nepřátel - zuřivě proti mně zavádějí obklíčení.
10Uzavřeli se každý v svůj tuk, ústa každého mluví ve vyvyšování sebe.
11Naše kročeje - nyní mě obstoupili, své oči usměrňují ke sklopení v zem;
12podoba každého - jako lev, dychtí po dravém uchvácení, a no, jako hřivnatec, sedající v úkrytech.
13Povstaň, Hospodine, vystup proti jeho tváři, sraz ho, dej svým mečem uniknout mé duši před zlovolným,
14svou rukou před lidmi Hospodine, před lidmi ze světa - jejich díl je v tom to životě, kde jejich břicho plníš svým jměním; synové jsou syti a svůj přebytek zanechávají svým batolatům.
15Já budu v spravedlnosti spatřovat tvou tvář; při procitnutí se budu sytit tvým zjevem.