1(Michtám od Dávida.) Ochraňuj mě, BOŽE, neboť na tebe spoléhám.
2Řekl jsem Hospodinu: Ty jsi můj Pán, mé dobro, ne ní nad tebe!
3Stran svatých, kteří jsou v zemi: ti jsou důstojní všeho mého zalíbení v nich.
4Množí se bolesti těch, kdo pospíšili za jiným; nebudu vylévat jejich úliteb od krve ani brát jejich jmen na své rty.
5Mým podílem dědictví a mou číší je Hospodin; ty udržuješ můj los.
6Provazy mi padly v příjemných místech; ba, krásné dědictví na mne připadlo.
7Budu velebit Hospodina, jenž mi radí, ba i za nocí mě poučují mé ledviny.
8Hospodina si ustavičně představuji naproti sobě; když je mi zprava, neviklám se.
9Proto se raduje mé srdce a jásá má duše, ba i mé maso bude v bezpečí sídlit,
10vždyť nebudeš mou duši ponechávat šeólu, nebudeš dávat svému zbožnému zakusit zkázu.
11Dáváš mi poznat stezku života, při tvé tváři je hojnost radosti, v tvé pravici vždy jsou líbeznosti.