1Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, mezi národnostmi dávejte na vědomí jeho skutky,
2zpívejte mu, při zpěvu mu hrajte, uvažujte o všech jeho divech.
3Honoste se jeho svatým jménem, nechť se raduje srdce hledajících Hospodina.
4Vyhledávejte Hospodina a jeho sílu, hledejte ustavičně jeho tvář,
5mějte v paměti jeho divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
6símě Abráháma, jeho nevolníka, synové Jákóbovi, jeho vyvolenci!
7On, Hospodin, je náš Bůh, jeho rozsudky jsou v celé zemi.
8Mějte navždy v paměti jeho smlouvu, - slovo, jež přikázal, - do tisíce pokolení,
9již uzavřel s Abráhámem, a jeho přísahu Isákovi,
10a no, potvrdil ji za ustanovení Jákóbovi, za trvalou smlouvu Isráélovi
11výrokem: Tobě chci dát zem Kenáan, úděl vašeho dědictví,
12když vás bylo mužů nemnoho, jen trocha, a cizinci v ní,
13a potulovali se od národa k národu a od království k jinému lidu.
14Nedovolil lidem utiskovat je a krále pro ně káral:
15Nesmíte sahat na mé pomazané, ani zle činit mým prorokům!
16Také povolal na zem hlad a hůl chleba veskrze polámal;
17poslal jednoho před jejich tváří - Josef byl prodán za nevolníka,
18jeho nohy ztrápili pouty, jeho duše se dostala v železo
19až do doby, kdy nastalo jeho slovo; řeč Hospodinova ho osvědčila.
20Král poslal a dal ho uvolnit, vládce národností, a osvobodil ho,
21učinil ho pánem svého domu a vládcem nade vším svým majetkem,
22aby podle své vůle poutal jeho knížata a starce činil moudrými.
23I přišel v Egypt Isráél, a no, Jákób se jal pobývat v zemi Chámově;
24i rozplodil velmi svůj lid, takže se rozhojnili nad své protivníky;
25jejich srdce obrátil k nenávidění jeho lidu, k lstivému chování proti jeho nevolníkům,
26poslal Mojžíše, svého nevolníka, Áróna, v němž našel zálibu;
27postavili proti nim skutečnosti jeho znamení a zázraků v zemi Chámově.
28Poslal tmu a zatemnil a nestali se neposlušnými jeho slov;
29obrátil jejich vody v krev a usmrtil jejich ryby,
30jejich země se zahemžila žabami v pokojích jejich králů,
31řekl a přišli střečkové, komáři, v celé jejich území.
32Jejich déšť učinil v jejich zemi krupobitím, planoucím ohněm
33a potloukl jejich révu a jejich fíkovník a polámal stromoví jejich území.
34Řekl a přišly kobylky a saranče, jimž nebylo počtu,
35a požraly všechno bylinstvo v jejich zemi a požraly úrodu jejich půdy;
36a pobil vše prvorozené v jejich zemi, prvotinu jejich mužnosti,
37a vyvedl je se stříbrem a zlatem a v jeho kmenech nebylo klopýtajícího.
38Egypt se při jejich vyjití zaradoval, neboť na ně padl strach z nich.
39Rozprostřel oblak jako přikrývku a oheň k osvětlování noci;
40požádal i, i přihnal křepelky a sytil je chlebem z nebes,
41otevřel skálu a vy tekly vody, rozproudily se po suchých krajích - řeka!
42Ano, vzpomněl svého svatého slova, Abráháma svého nevolníka,
43a vyvedl s veselím svůj lid, s plesáním své vyvolené,
44a dal jim země národů, takže se mohli zmocnit výnosu národností
45pro tu příčinu, aby zachovávali jeho ustanovení a dbali jeho zákonů. Chvalte Jáha!