Psalms 104
1 Veleb Hospodina, má duše! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký, oblékl si s velebnost a nádheru!
2 Zahaluje se světlem jako pláštěm, rozestírá nebesa jako koberec;
3 on ve vodách roubí svá přístřeší, on ustanovuje mračna svým vozidlem, on se ubírá na křídlech větru,
4 činí své anděly duchy, své obsluhující žhnoucím ohněm.
5 Založil zem na jejích základech, nikdy a věčně se nemůže zviklat;
6 pokryl jsi ji hlubinou jako oblečením, nad horami stály vody,
7 před tvým pokáráním prchaly, před zvukem tvého hřmění se klidily.
8 Hory vystupovaly, doliny klesaly na místo to, jež jsi jim určil;
9 položil jsi mez, již nemohou překračovat, nemohou se vrátit k pokrytí země.
10 On v údolí vpouští zřídla; tekou mezi horami,
11 napájejí všechno živočišstvo pole, divocí oslové hasí svou žízeň;
12 nad nimi sídlí ptactvo nebes, zprostřed haluzí vy dávají hlas.
13 Hory napájí ze svých komor, země se nasycuje z plodů tvých činů.
14 Dává vzrůstat trávě pro dobytek a bylině k službě člověku, k vyvedení chleba ze země
15 a vína, jež rozradostňuje srdce smrtelníka, aby činilo tvář lesknoucí se nad olej; a chléb srdce smrtelníka posiluje.
16 Nasycují se stromy Hospodinovy, cedry Levánónu, jež zasadil,
17 kde hnízdí ptáci; čáp - jeho domovem jsou cypřiše.
18 Vysoké hory kozorožcům, skaliska damanům jsou útočištěm.
19 Zřídil měsíc k určování období, slunce zná své zajití,
20 kladeš tmu, a ť nastává noc; v ní se hýbá všechno živočišstvo lesa,
21 hřivnatci řvou po kořisti, a no, po vy hledání svého pokrmu od BOHA.
22 Slunce vzchází - stahují se zpět a ukládají se v svých peleších;
23 člověk vychází k svému působení a k své práci až do večera.
24 Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Udělal jsi je všechna v moudrosti, země je plná tvých výdobytků!
25 Hle, moře veliké a širé na všechny strany, tam je hýbajícího se tvorstva, jemuž není počtu, živočichů malých s velikými!
26 Tam plují lodi, livjáthán, jehož jsi utvořil k rejdění v něm;
27 oni všichni vzhlížejí k tobě stran dání jejich pokrmu v jeho čas.
28 Dáváš jim - sbírají, otvíráš svou ruku - nasycují se dobrem,
29 skrýváš svou tvář - jsou mateni, odnímáš jejich dech - hynou a vracejí se do svého prachu,
30 vysíláš svůj dech - jsou tvořeni a obnovuješ povrch půdy.
31 Sláva Hospodinova potrvá navždy, Hospodin se bude radovat v svých dílech;
32 on, když hledí na zem, ona se zachvívá, sahá-li na hory, dýmají.
33 Chci Hospodinu zpívat, pokud budu žít, svému Bohu chci při zpěvu hrát, pokud budu trvat,
34 kéž mu je milé mé rozjímání; já se budu v Hospodinu radovat.
35 Hříšníci musejí ze země vymizet a zlovolní - kéž jich již není! Oslavuj, má duše, Hospodina! Chvalte Jáha!