1Veleb Hospodina, má duše! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký, oblékl si s velebnost a nádheru!
2Zahaluje se světlem jako pláštěm, rozestírá nebesa jako koberec;
3on ve vodách roubí svá přístřeší, on ustanovuje mračna svým vozidlem, on se ubírá na křídlech větru,
4činí své anděly duchy, své obsluhující žhnoucím ohněm.
5Založil zem na jejích základech, nikdy a věčně se nemůže zviklat;
6pokryl jsi ji hlubinou jako oblečením, nad horami stály vody,
7před tvým pokáráním prchaly, před zvukem tvého hřmění se klidily.
8Hory vystupovaly, doliny klesaly na místo to, jež jsi jim určil;
9položil jsi mez, již nemohou překračovat, nemohou se vrátit k pokrytí země.
10On v údolí vpouští zřídla; tekou mezi horami,
11napájejí všechno živočišstvo pole, divocí oslové hasí svou žízeň;
12nad nimi sídlí ptactvo nebes, zprostřed haluzí vy dávají hlas.
13Hory napájí ze svých komor, země se nasycuje z plodů tvých činů.
14Dává vzrůstat trávě pro dobytek a bylině k službě člověku, k vyvedení chleba ze země
15a vína, jež rozradostňuje srdce smrtelníka, aby činilo tvář lesknoucí se nad olej; a chléb srdce smrtelníka posiluje.
16Nasycují se stromy Hospodinovy, cedry Levánónu, jež zasadil,
17kde hnízdí ptáci; čáp - jeho domovem jsou cypřiše.
18Vysoké hory kozorožcům, skaliska damanům jsou útočištěm.
19Zřídil měsíc k určování období, slunce zná své zajití,
20kladeš tmu, a ť nastává noc; v ní se hýbá všechno živočišstvo lesa,
21hřivnatci řvou po kořisti, a no, po vy hledání svého pokrmu od BOHA.
22Slunce vzchází - stahují se zpět a ukládají se v svých peleších;
23člověk vychází k svému působení a k své práci až do večera.
24Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Udělal jsi je všechna v moudrosti, země je plná tvých výdobytků!
25Hle, moře veliké a širé na všechny strany, tam je hýbajícího se tvorstva, jemuž není počtu, živočichů malých s velikými!
26Tam plují lodi, livjáthán, jehož jsi utvořil k rejdění v něm;
27oni všichni vzhlížejí k tobě stran dání jejich pokrmu v jeho čas.
28Dáváš jim - sbírají, otvíráš svou ruku - nasycují se dobrem,
29skrýváš svou tvář - jsou mateni, odnímáš jejich dech - hynou a vracejí se do svého prachu,
30vysíláš svůj dech - jsou tvořeni a obnovuješ povrch půdy.
31Sláva Hospodinova potrvá navždy, Hospodin se bude radovat v svých dílech;
32on, když hledí na zem, ona se zachvívá, sahá-li na hory, dýmají.
33Chci Hospodinu zpívat, pokud budu žít, svému Bohu chci při zpěvu hrát, pokud budu trvat,
34kéž mu je milé mé rozjímání; já se budu v Hospodinu radovat.
35Hříšníci musejí ze země vymizet a zlovolní - kéž jich již není! Oslavuj, má duše, Hospodina! Chvalte Jáha!