1Jako sníh v létě a jako déšť ve žni, tak se pro zpozdilého nehodí čest.
2Jako vrabec při těkání sem-tam, jako vlaštovka při létání, tak bezdůvodná kletba nedochází.
3Bič koni, uzda oslu a hůl hřbetu zpozdilých.
4Nechť neodpovídáš zpozdilému podle jeho pošetilosti, abys mu nebyl podoben i ty;
5odpovídej zpozdilému podle jeho pošetilosti, aby se v svých očích nestával moudrým.
6Nohy osekává, násilí pije posílající vzkazy skrze zpozdilého.
7Ochablá jsou stehna chromého, i přísloví v ústech zpozdilců.
8Jako zavázání kamene v jímku praku, tak činí vz dávající čest zpozdilému.
9Trn se dostává v ruku opilce a přísloví v ústa zpozdilců.
10Veliký je Roditel všeho, jenž odměňuje zpozdilého a odměňuje přestupující.
11Jako se pes vrací k svému vývratku, opakuje se zpozdilý ve své pošetilosti.
12Vidíš někoho moudrého ve svých očích? Naděje je spíše o zpozdilém než o něm.
13Lenoch řekne: Na cestě je ryčící, mezi prostranstvími je lev!
14Dveře se obracejí na svých stěžejích a lenoch na svém loži.
15Lenoch schovává svou ruku v míse, nechce se mu podat ji zpět k svým ústům.
16Lenoch je v svých očích moudřejší než sedm dávajících rozumnou odpověď.
17Chytající psa za uši - toť rozhorlující se, jda mimo, nad vádou ne týkající se ho.
18Jako šílenec vystřelující ohnivé střely, šípy a smrt,
19tak ový je člověk, jenž ošidí svého bližního a řekne: Zda já nežertuji?
20Při nedostatku dříví hasne oheň, a není-li našeptávače, utuchá svár.
21Uhlí je na rozžhavení a dříví na oheň, a člověk svárlivý na rozpoutání vády.
22Slova našeptávače jsou jako by pamlsky; a no, ona sestupují v nejhlubší části nitra.
23Stříbro strusky, roztažené po hlíně - toť vřelé rty a zlé srdce.
24Nenávistník se svými rty přetvařuje a uvnitř sebe připravuje klam;
25ač příjemným činí svůj hlas, nechť v něho nevěříš, neboť v jeho srdci je sedmero ošklivostí.
26Jeho nenávist se utajuje přetvářkou; jeho zlo se odhaluje v sejití.
27Kopající jámu padá v ni, a svalující kámen - na toho se on vrací.
28Jazyk lživý nenávidí své poškozené a hladká ústa působí rozvrat.