1Vidění Óbadjovo: Takto řekl Pán, Hospodin, o Edómovi (uslyšeli jsme zvěst z blízkosti Hospodina, a mezi národy byl poslán vyslanec ): Povstaňte, a no, povstávejme proti němu do boje!
2Hle, učinil jsem tě malým mezi národy, ty budeš velmi znevážen,
3nadutost tvého srdce oklamala tebe, přebývajícího v rozsedlinách skalisek (jeho bydlištěm je výsost, on praví ve svém srdci: Kdo mě může stáhnout na zem?).
4Byť jsi jako orel vysoko zakládal, a no, byť jsi mezi hvězdy položil své hnízdo, mohu tě odtamtud stáhnout, prohlášeno Hospodinem.
5Přijdou-li k tobě zloději, noční-li loupežníci (jak budeš poškozen!), zda nebudou krást do své sytosti? Přijdou-li k tobě oběrači hroznů, zda nenechávají zbývat paběrky?
6Jak bude Ésáv odkryt, prohledány budou jeho uschované věci!
7Až po pomezí tě zaženou, všichni muži tvé smlouvy, oklamou tě, převahu vůči tobě získají muži tvého pokoje, tvého chleba, budou pod tebe klást osidlo. (Není v něm rozumnosti!)
8Zda nemám v onen den, prohlášeno Hospodinem, a no, odstranit z prostřed Edóma mudrce, a no, z hory Ésávovy rozumnost?
9I tvoji siláci, Témáne, se zděsí, aby z hory Ésávovy byl každý vytínán - pro vraždění,
10pro násilnictví na tvém bratru Jákóbovi tě bude pokrývat ostuda a budeš vyťat navždy.
11V den, kdy jsi stál zpředu, v den, kdy cizáci zajali jeho vojenskou moc, když vešli cizozemci v jeho brány a jali se o Jerúsalém vrhat los, byl jsi i ty jako jeden z nich;
12a no, kéž bys nebyl hleděl v den svého bratra, v den jeho neštěstí, a kéž by ses nebyl radoval při dětech Júdových v den jejich zhouby, a kéž bys nebyl v den tísně otvíral svá ústa!
13Kéž bys nebyl vstupoval v bránu mého lidu v den jejich pohromy, kéž bys, i ty, v den jeho pohromy nebyl hleděl v jeho bídu, a kéž bys v den jeho pohromy nebyl sahal v jeho bohatství,
14a kéž bys nebyl stál na rozcestí k odříznutí jeho unikajících, a kéž bys jeho přeživší v den tísně nebyl vydával!
15Vždyť den Hospodinův je blízký proti všem národům; tak, jak jsi jednal, bude se jednat s tebou, tvá zásluha se bude vracet na tvou hlavu;
16ano, tak, jak jste pili na mé svaté hoře, budou ustavičně pít všechny národy, a budou pít a polykat, a budou jako by nebyli.
17A le na hoře Cijjónu bude únik, ona bude svatá, a dům Jákóbův, ti se budou zmocňovat, čeho se zmocnili oni,
18i bude dům Jákóbův ohněm a dům Josefův plamenem, a dům Ésávův za slámu, i budou mezi nimi podpalovat a sžírat je, takže dům Ésávův nebude mít přeživšího, neboť promluvil Hospodin.
19A budou se zmocňovat jihu s horou Ésávovou a nížiny s Pelištím, a budou se zmocňovat pole Efrájimova a pole Šómrónu, a Benjámín Gileádu,
20a odvedenectvo z této vojenské moci synů Isráélových toho, co mají Kenaaním, až po Carfáth, a odvedenectvo z Jerúsaléma, jež je v Sefarádu, ti se budou zmocňovat měst jihu.
21A na horu Cijjón budou vystupovat vysvoboditelé k souzení hory Ésávovy, a království bude Hospodinovo.