1I do stalo se k Jónovi, synu Amittajovu, slovo Hospodinovo, výrok:
2Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu, neboť jejich zlo vystoupilo před mou tvář.
3A le Jóná vstal k útěku z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše; sestoupil tedy do Jáfó, kde zastihl loď, jež do Taršíše měla plout, i zaplatil jízdné na ní a sestoupil v ni k plavbě s nimi z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše.
4A le Hospodin na moře přihnal veliký vichr, takže na moři nastala veliká bouře a loď byla v nebezpečí roztříštění;
5a námořníci se báli a křičeli každý k svým bohům, a vyhazovali náčiní, jež byla v lodi, do moře k ulehčení od těch, jež byla při nich. A le Jóná byl sestoupil do vnitřku plavidla a ulehl a tvrdě usnul;
6i přiblížil se k němu kapitán lodi a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej k svému bohu, snad se ten bůh ráčí na nás rozpomenout, a ť nemusíme zahynout.
7I řekli jeden k druhému: Pojďte a vrhejme losy, a ť víme, čí příčinou máme toto neštěstí. Jali se tedy vrhat losy a los padl na Jónu;
8i řekli k němu: Nuže, oznam nám ty, pro něhož máme toto neštěstí, co je tvým zaměstnáním a odkud přicházíš, která je tvá země a z kterého lidu ty jsi?
9I řekl k nim: Já jsem Hebrej a mám já v úctě Hospodina, Boha nebes, jenž zřídil moře i souš.
10Ti muži se tedy ulekli velikým leknutím a řekli k němu: Co jsi toto učinil? - neboť ti muži věděli, že on utíká z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť jim to byl oznámil;
11i řekli k němu: Co s tebou máme učinit, a by se moře zpřed nás muselo uklidnit? Neboť moře se stávalo stále bouřlivějším.
12I řekl k nim: Vezměte mě a hoďte mě do moře a moře se zpřed vás bude muset uklidnit, neboť já vím, že tato veliká bouře je proti vám mou příčinou.
13A le ti muži se jali usilovně veslovat k návratu na souš, a le nebyli toho schopni, neboť moře stále bouřilo proti nim.
14Jali se tedy volat k Hospodinu a říkat: Ach, Hospodine, kéž, prosíme, nemusíme zahynout za žití tohoto muže, a kéž na nás neuvaluješ nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle toho, co oblibuješ!
15A Jónu vzali a hodili do moře, a moře ustalo od svého zuření,
16i báli se ti muži Hospodina velikou bázní a jali se Hospodinu obětovat oběť a slibovat sliby.