1I přiblížily se hlavy otců čeledí dětí Gileáda, syna Máchíra, syna Menaššéova, z čeledí dětí Josefových, a promluvili před tváří Mojžíšovou a před tváří náčelníků, hlav otců Isráélových dětí;
2i řekli: Mému pánu rozkázal Hospodin dát zemi Isráélovým dětem v dědictví losem, a dědictví Celofcháda, našeho bratra, bylo mému pánu Hospodinem rozkázáno dát jeho dcerám;
3a stanou-li se ženami každá jednomu ze synů jiných kmenů Isráélových dětí, bude jejich dědictví odňato od dědictví našich otců a přidáno k dědictví větve těch, k nimž se budou do stávat, bude tedy odňato od losu dědictví našeho;
4a když Isráélovým dětem bude nastávat zvučení polnice, pak jejich dědictví zůstane přidáno k dědictví větve těch, k nimž se budou do stávat, a od dědictví větve našich otců bude jejich dědictví odňato.
5A Mojžíš na příkaz Hospodinův Isráélovým dětem rozkázal výrokem: Větev synů Josefových mluví správně;
6toto je věc, již Hospodin dcerám Celofchádovým rozkázal výrokem: Smějí se stát ženami každá tomu, kdo jim bude vhod, jen se musejí stát ženami patřícím k čeledi větve jejich otců,
7a ť dědictví Isráélových dětí neobchází od větve k větvi, neboť Isráélovy děti mají každý lpět na dědictví větve svých otců,
8a každá dcera vlastnící dědictví od větví Isráélových dětí, nechť se stává ženou jednomu z čeledi větve svých otců, aby Isráélovi synové vlastnili každý dědictví svých otců,
9a ť dědictví neobchází od větve k jiné větvi, nýbrž mají větve Isráélových dětí lpět každá na svém dědictví.
10Podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal, tak Celofchádovy dcery učinily;
11i staly se Machlá, Tircá a Choglá a Nóá, Celofchádovy dcery, ženami synů svých strýců
12z čeledí dětí Menaššéa, syna Josefova, jim se staly ženami a jejich dědictví zůstalo při větvi čeledi jejich otce.
13Toto jsou rozkazy a předpisy, jež Hospodin rozkázal skrze Mojžíše na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha.