Deuteronomy 1
1 Toto jsou slova, jež Mojžíš proslovil ke všemu Isráélovi na této straně Jordánu v pustině, ve stepi proti Súfu, mezi Páránem a mezi Tófelem a Lávánem a Chacéróth a Dí-Záhávem.
2 Od Chórévu je cestou k pohoří Séíru po Kádéš-barnéju jedenáct dní.
3 A ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, v první den měsíce, se stalo, že Mojžíš k Isráélovým dětem promluvil podle všeho, co mu Hospodin pro ně rozkázal;
4 po svém poražení Síchóna, krále Emórího, jenž bydlel v Chešbónu, a Óga, krále Bášánu, jenž bydlel v Aštáróth a v Edreí,
5 na této straně Jordánu v zemi Móáva počal Mojžíš objasňovat tento zákon výrokem:
6 Hospodin, náš Bůh, k nám na Chórévu promluvil výrokem: Máte dost pobytu u této hory;
7 otočte se a vykročte si a vstupte v pohoří Emórího a ke všem jeho sousedům ve stepi, v horách a v nížině a v Negevu a na pobřeží moře, v zem Kenáan a Levánón, až po tu velikou řeku, řeku Peráth.
8 Viz, položil jsem tu zem před vaši tvář, vstupte a zmocněte se té země, již Hospodin vašim otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, přísahou slíbil dát jim a jejich semeni po nich.
9 A v onen čas jsem k vám pronesl výrok: Nebudu vás moci nést já sám -
10 Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, takže, hle vás, jste dnes v množství jako hvězdy nebes;
11 nechť Hospodin, Bůh vašich otců, k vám, jak vy jste, přidává tisíckrát více, a žehná vám podle toho, co k vám promluvil.
12 Jak mám já sám nést vaši tíhu a vaše břímě a vaši vádu?
13 Dosaďte si podle svých kmenů muže moudré a rozumné a uznávané, a ť je mohu ustanovit za vaše hlavy.
14 Tu jste mi odpověděli a řekli: To slovo, jež jsi proslovil, je dobré uskutečnit.
15 Vzal jsem tedy hlavy vašich kmenů, muže moudré a uznávané, a určil jsem je za hlavy nad vámi, vůdce tisíců a vůdce set a vůdce padesáti a vůdce deseti a předáky vašich kmenů
16 a vašim soudcům jsem v onen čas rozkázal výrokem: Naslouchat mezi vašimi bratry - pak budete moci mezi mužem a mezi jeho bratrem a mezi cizincem u něho soudit v spravedlnost i;
17 nesmíte v soudu rozlišovat osobu, jak malého, tak velikého musíte vyslechnout, nesmíte mít strach z člověka, neboť je to Boží soud; a věc, jež vám bude příliš obtížná, budete předkládat mně a já ji budu vyslýchat.
18 A v onen čas jsem vám rozkázal všechny věci, jež máte činit.
19 I dali jsme se od Chórévu na cestu a prošli jsme celou onu velikou a hroznou pustinu, již jste viděli cestou k pohoří Emórího, podle toho, co nám Hospodin, náš Bůh, rozkázal, a přišli jsme až po Kádéš-barnéju.
20 Tu jsem k vám řekl: Přišli jste až po pohoří Emórího, jež nám Hospodin, náš Bůh, dal;
21 viz, Hospodin, tvůj Bůh, položil tu zem před tvou tvář - vystup, ujmi se vlastnictví podle toho, co k tobě promluvil Hospodin, Bůh tvých otců. Nesmíš se bát, ani se strachovat.
22 A vy všichni jste se ke mně přiblížili a řekli jste: Měli bychom před naší tváří vyslat muže, a ť nám tu zemi mohou propátrat a přinést nám odtamtud zvěst o cestě, jíž máme vystoupit, a o městech, do nichž máme vejít.
23 I byla mi ta věc vhod; vzal jsem z vás tedy dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen,
24 i otočili se a vystoupili do toho pohoří a přišli až po Nachal-eškól a proslídili ji
25 a v svou ruku vzali z ovoce té země; to dopravili dolů k nám a přinesli nám odtamtud zvěst; i řekli: Ta země, již nám Hospodin, náš Bůh, dal, je dobrá.
26 Vy jste však nebyli ochotni vystupovat a projevili jste neposlušnost příkazu Hospodina, vašeho Boha,
27 i jali jste se v svých stanech žehrat a říkat: Ve své nenávisti k nám nás Hospodin vyvedl ze země Egypta k vy dání nás v ruku Emórího, k zničení nás.
28 Kam se my chystáme vystupovat? Naši bratři způsobili roztání našich srdcí výrokem: Uviděli jsme tam lid větší a vyšší než my, města veliká a opevněná do nebes, a také syny Anákím.
29 Tu jsem k vám řekl: Nesmíte se děsit ani před nimi pociťovat bázeň;
30 Hospodin, váš Bůh, jenž se ubírá před vaší tváří, on bude za vás bojovat podle všeho, co s vámi před vašima očima učinil v Egyptě
31 i v pustině, kde jsi shledal, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nosil, jako nosí člověk svého syna, celou cestou, jíž jste se ubírali až po svůj příchod až po toto místo.
32 A ni v této věci jste nebyli důvěřiví v Hospodina, vašeho Boha,
33 jenž se ubíral před vaší tváří cestou k vyhledání vám místa k vašemu utáboření, v ohni v noc i k ukazování vám cesty, jíž se máte ubírat, a v oblaku za dne.
34 A Hospodin uslyšel hlas vašich slov a rozhněval se a přisáhl výrokem:
35 Bude-li někdo z těchto mužů, toto zlé pokolení, vidět tuto dobrou zem, již jsem přísahou slíbil dát vašim otcům,
36 vyjímaje Káléva, syna Jefunnéova, on ji bude vidět a jemu chci dát zem, po níž šlapal, i jeho dětem, protože plně následoval Hospodina.
37 I proti mně se Hospodin vaší příčinou popudil s výrokem: An i ty tam nebudeš smět vstoupit.
38 Jóšua, syn Núnův, jenž stojí před tvou tváří, on tam bude smět vstoupit, jeho posilni, neboť on Isráéle bude podělovat dědictvím.
39 A vaše drobotina, o níž jste řekli: Bude kořistí, a vaše děti, jež dnes neznají dobro a ni zlo, ony tam budou vstupovat a jim ji budu dávat a ony ji budou zaujímat.
40 Vy si však udělejte otočku a vykročte do pustiny cestou k moři Rákosí.
41 I odpověděli jste a řekli jste ke mně: My jsme zhřešili vůči Hospodinu; musíme vystoupit a dát se do boje podle všeho, co nám Hospodin, náš Bůh, rozkázal. A opásali jste každého jeho válečným náčiním a na lehkou váhu jste vzali vystoupení na horu;
42 a Hospodin ke mně řekl: Řekni jim: Nesmíte vystupovat ani bojovat, neboť nejsem vprostřed vás, a ť nemusíte před tváří vašich nepřátel být poraženi.
43 Promluvil jsem tedy k vám, a le neuposlechli jste, nýbrž jste se vzepřeli příkazu Hospodinovu a nadmuli jste se a na horu jste vystoupili,
44 vyšel vám však vstříc Emórí, jenž bydlel na oné hoře, i jali se vás pronásledovat, jak činívají včely, a na Séíru vás rozprášili až po Chormu.
45 A vrátili jste se a před tváří Hospodinovou jste se rozplakali, Hospodin však na váš hlas neslyšel, aniž vůči vám otevřel ucho.
46 I zůstali jste mnoho dní v Kádéši, tolik dní, kolik jste tam zůstali.