Deuteronomy 2
1 I otočili jsme se a cestou k moři Rákosí jsme vykročili do pustiny podle toho, co ke mně Hospodin promluvil, a po mnoho dní jsme obcházeli pohoří Séír.
2 A Hospodin ke mně pronesl výrok:
3 Máte dost obcházení tohoto pohoří, udělejte si otočku k severu.
4 A lidu rozkaž výrokem: Vy procházíte pomezím vašich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru; ti budou před vámi pociťovat bázeň, musíte se tedy mít velmi na pozoru;
5 nesmíte se s nimi pouštět do sporů, neboť z jejich země vám nebudu dávat ani šlépěj chodidla nohy, neboť jsem pohoří Séír dal za dědictví Ésávovi.
6 Pokrm od nich budete kupovat za peníze, a ť můžete jíst, a také vodu si budete od nich za peníze opatřovat, a ť můžete pít;
7 vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti ve vší činnosti tvých rukou požehnal, zná tvé procházení této veliké pustiny - po těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, neutrpěl jsi nedostatku ničeho.
8 I přešli jsme od našich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru, od cesty stepí, od Élathu a od Ecjón-Gáveru, a otočili jsme se a přešli jsme cestou pustiny Móáva.
9 A Hospodin ke mně řekl: Nesmíš Móáva napadat ani se s nimi pouštět do sporů, do boj e, neboť z jeho země ti nebudu dávat dědictví, neboť Ár jsem dal za dědictví dětem Lótovým.
10 (Dříve v ní bydleli Emmím, lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím.
11 Oni bývali také považováni za Refáím, jako Anákím, a le Móávci jim dávali název Emmím.
12 A v Séíru bydleli dříve Chórím, a le synové Ésávovi je před svou tváří vypudili a vyhubili a usadili se místo nich, jako učinil Isráél se zemí svého dědictví, již jim dal Hospodin.)
13 Nyní vstaňte a překročte si potok Zered. Potok Zered jsme tedy překročili,
14 a dní, co jsme odešli z Kádéš-barnéje, než jsme překročili potok Zered, bylo třicet a osm let, až po vymizení celého toho pokolení bojovníků zprostřed tábora, podle toho, co jim Hospodin přisáhl;
15 a byla i ruka Hospodinova proti nim k vymycování jich zprostřed tábora až po jejich vymizení.
16 A když všichni ti bojovníci zprostřed tábora smrtí vymizeli, stalo se,
17 že Hospodin ke mně promluvil výrokem:
18 Ty dnes budeš přecházet pomezím Móáva, Árem,
19 a budeš se blížit k dětem Ammónovým; nesmíš je napadat ani se s nimi pouštět do sporů, neboť ze země dětí Ammónových ti nebudu dávat dědictví, neboť jsem ji za dědictví dal dětem Lótovým.
20 (Ona také bývala považována za zem Refáím, dříve v ní Refáím bydleli a Móávci jim dávali název Zamzummím,
21 lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím, a Hospodin je před jejich tváří pohubil [i vypudili je a usadili se místo nich],
22 jak učinil pro syny Ésávovy, již bydlí v Séíru, když před jejich tváří pohubil Chórího, takže je vypudili a bydlí místo nich až po tento den.
23 A Avvím, již bydlí ve vsích až po Gazu - vyhubili je Kaftórím, již vyšli z Kaftóru, a usadili se místo nich.)
24 Vstaňte, dejte se na cestu a překročte potok Arnón! Viz, dal jsem v tvou ruku Síchóna, krále Chešbónu, Emórího, a jeho zem; začni, ujmi se vlastnictví a utkej se s ním v boj i;
25 tohoto dne budu počínat uvádět strach z tebe a bázeň z tebe na národnosti pod všemi nebesy, jež, až budou slyšet zvěst o tobě, upadnou před tvou tváří v třesení a svíjení.
26 Vyslal jsem tedy z pustiny Kedémóth k Síchónovi, králi Chešbónu, posly se slovy pokoje, s výrokem:
27 Nechť smím projít tvou zemí - veřejnou cestou, tak půjdu, nebudu se odvracet na pravo a ni na levo;
28 pokrm mi budeš prodávat za peníze, a ť se najím, i vodu mi budeš dávat za peníze, a ť se napiji, jen nechť smím svýma nohama projít,
29 jak mi učinili synové Ésavovi, již bydlí v Séíru, a Móávci, již bydlí v Áru, než budu moci přejít Jordán do země, již nám dal Hospodin, náš Bůh.
30 A le Síchón, král Chešbónu, nebyl ochoten nechat nás projít jím, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a zpevnil jeho srdce, za účelem dání ho v tvou ruku, jako tohoto dne.
31 A Hospodin ke mně řekl: Viz, počal jsem Síchóna a jeho zem vystavovat před tvou tvář; začni, ujímej se vlastnictví k zaujetí země.
32 I vytáhl nám Síchón vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Jáhace,
33 a Hospodin, náš Bůh, ho vystavil před naši tvář, i pobili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid;
34 a v onen čas jsme dobyli všech jeho měst a všechna města jsme uvedli v odevzdání, mužstvo a ženy a drobotinu, nezanechali jsme přeživšího,
35 jen dobytek jsme si za kořist vzali a lup z měst, jichž jsme dobyli.
36 Od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a města, jež je v údolí, a ž po Gileád se nevyskytlo hradiště příliš nám nepřístupné, ta všechna vystavil Hospodin, náš Bůh, před naši tvář.
37 Jen k zemi dětí Ammónových ses nepřiblížil, k celému okraji potoka Jabbóku a ni k městům v pohoří a k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.