1I otočili jsme se a cestou k moři Rákosí jsme vykročili do pustiny podle toho, co ke mně Hospodin promluvil, a po mnoho dní jsme obcházeli pohoří Séír.
2A Hospodin ke mně pronesl výrok:
3Máte dost obcházení tohoto pohoří, udělejte si otočku k severu.
4A lidu rozkaž výrokem: Vy procházíte pomezím vašich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru; ti budou před vámi pociťovat bázeň, musíte se tedy mít velmi na pozoru;
5nesmíte se s nimi pouštět do sporů, neboť z jejich země vám nebudu dávat ani šlépěj chodidla nohy, neboť jsem pohoří Séír dal za dědictví Ésávovi.
6Pokrm od nich budete kupovat za peníze, a ť můžete jíst, a také vodu si budete od nich za peníze opatřovat, a ť můžete pít;
7vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti ve vší činnosti tvých rukou požehnal, zná tvé procházení této veliké pustiny - po těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, neutrpěl jsi nedostatku ničeho.
8I přešli jsme od našich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru, od cesty stepí, od Élathu a od Ecjón-Gáveru, a otočili jsme se a přešli jsme cestou pustiny Móáva.
9A Hospodin ke mně řekl: Nesmíš Móáva napadat ani se s nimi pouštět do sporů, do boj e, neboť z jeho země ti nebudu dávat dědictví, neboť Ár jsem dal za dědictví dětem Lótovým.
10(Dříve v ní bydleli Emmím, lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím.
11Oni bývali také považováni za Refáím, jako Anákím, a le Móávci jim dávali název Emmím.
12A v Séíru bydleli dříve Chórím, a le synové Ésávovi je před svou tváří vypudili a vyhubili a usadili se místo nich, jako učinil Isráél se zemí svého dědictví, již jim dal Hospodin.)
13Nyní vstaňte a překročte si potok Zered. Potok Zered jsme tedy překročili,
14a dní, co jsme odešli z Kádéš-barnéje, než jsme překročili potok Zered, bylo třicet a osm let, až po vymizení celého toho pokolení bojovníků zprostřed tábora, podle toho, co jim Hospodin přisáhl;
15a byla i ruka Hospodinova proti nim k vymycování jich zprostřed tábora až po jejich vymizení.
16A když všichni ti bojovníci zprostřed tábora smrtí vymizeli, stalo se,
17že Hospodin ke mně promluvil výrokem:
18Ty dnes budeš přecházet pomezím Móáva, Árem,
19a budeš se blížit k dětem Ammónovým; nesmíš je napadat ani se s nimi pouštět do sporů, neboť ze země dětí Ammónových ti nebudu dávat dědictví, neboť jsem ji za dědictví dal dětem Lótovým.
20(Ona také bývala považována za zem Refáím, dříve v ní Refáím bydleli a Móávci jim dávali název Zamzummím,
21lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím, a Hospodin je před jejich tváří pohubil [i vypudili je a usadili se místo nich],
22jak učinil pro syny Ésávovy, již bydlí v Séíru, když před jejich tváří pohubil Chórího, takže je vypudili a bydlí místo nich až po tento den.
23A Avvím, již bydlí ve vsích až po Gazu - vyhubili je Kaftórím, již vyšli z Kaftóru, a usadili se místo nich.)
24Vstaňte, dejte se na cestu a překročte potok Arnón! Viz, dal jsem v tvou ruku Síchóna, krále Chešbónu, Emórího, a jeho zem; začni, ujmi se vlastnictví a utkej se s ním v boj i;
25tohoto dne budu počínat uvádět strach z tebe a bázeň z tebe na národnosti pod všemi nebesy, jež, až budou slyšet zvěst o tobě, upadnou před tvou tváří v třesení a svíjení.
26Vyslal jsem tedy z pustiny Kedémóth k Síchónovi, králi Chešbónu, posly se slovy pokoje, s výrokem:
27Nechť smím projít tvou zemí - veřejnou cestou, tak půjdu, nebudu se odvracet na pravo a ni na levo;
28pokrm mi budeš prodávat za peníze, a ť se najím, i vodu mi budeš dávat za peníze, a ť se napiji, jen nechť smím svýma nohama projít,
29jak mi učinili synové Ésavovi, již bydlí v Séíru, a Móávci, již bydlí v Áru, než budu moci přejít Jordán do země, již nám dal Hospodin, náš Bůh.
30A le Síchón, král Chešbónu, nebyl ochoten nechat nás projít jím, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a zpevnil jeho srdce, za účelem dání ho v tvou ruku, jako tohoto dne.
31A Hospodin ke mně řekl: Viz, počal jsem Síchóna a jeho zem vystavovat před tvou tvář; začni, ujímej se vlastnictví k zaujetí země.
32I vytáhl nám Síchón vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Jáhace,
33a Hospodin, náš Bůh, ho vystavil před naši tvář, i pobili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid;
34a v onen čas jsme dobyli všech jeho měst a všechna města jsme uvedli v odevzdání, mužstvo a ženy a drobotinu, nezanechali jsme přeživšího,
35jen dobytek jsme si za kořist vzali a lup z měst, jichž jsme dobyli.
36Od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a města, jež je v údolí, a ž po Gileád se nevyskytlo hradiště příliš nám nepřístupné, ta všechna vystavil Hospodin, náš Bůh, před naši tvář.
37Jen k zemi dětí Ammónových ses nepřiblížil, k celému okraji potoka Jabbóku a ni k městům v pohoří a k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.