1A nastal veliký křik lidu a jejich žen proti jejich bratrům, Júdovcům,
2a byli tací, kteří říkali: Naši synové a naše dcery, my, jsme mnozí a musíme si opatřovat obilí, a ť můžeme jíst a žít;
3a byli tací, kteří říkali: My dáváme v zástavu svá pole a své vinice a své domy, a ť si za hladu můžeme opatřit obilí.
4A byli tací, kteří říkali: Vypůjčili jsme si peníze na poplatek králi na svá pole a své vinice;
5a přece je naše maso jako maso našich bratrů, naše děti jako jejich děti, a hle, my za nevolníky podrobujeme své syny a své dcery, a z našich dcer jsou některé podrobené, a není to v moci naší ruky, neboť naše pole a naše vinice patří jiným.
6A jak jsem uslyšel jejich nářek a tato slova, velmi jsem se rozhněval,
7i pouvažovalo nade mnou mé srdce a jal jsem se vadit s urozenými a se zmocněnci a řekl jsem jim: Vy každý na svém bratru nemilosrdně lichvaříte. A uspořádal jsem proti nim veliké sejití
8a řekl jsem jim: My jsme podle toho, nač jsme stačili, vy koupili naše bratry, Júdovce, již byli prodáni národům; a teď zase chcete své bratry prodávat vy? Nebo mají být prodáváni nám? I mlčeli a nenašli slova;
9a řekl jsem: Ta věc, již vy činíte, ne ní dobrá. Zda nemáte chodit v úctě k našemu Bohu, ať nejsme k hanbě před národy, našimi nepřáteli?
10A no, i já, moji bratři a moji sluhové, jim půjčujeme peníze a obilí - chtějme o d pustit, prosím, tento dluh,
11vraťte jim, prosím, hned dnes jejich pole, jejich vinice, jejich olivnice a jejich domy a setinu peněz a obilí, moštu a oleje, jež jste vy jim půjčovali.
12I řekli: Budeme vracet, aniž od nich budeme co požadovat; tak budeme činit, jak ty pravíš. Zavolal jsem tedy kněží a dal jsem jim přisáhnout stran jednání podle tohoto slova.
13Také jsem vytřásl svůj záhyb a řekl jsem: Takto kéž Bůh vytřásá každého člověka, jenž nebude dodržovat toto slovo, z jeho domu a z jeho lopoty, a no, takto nechť je vytřesen a prázdný. A řekli, všechno sejití: Ámén! A jali se chválit Hospodina a lid učinil podle tohoto slova.
14Také jsem nejedl já a ni moji bratři, ode dne, kdy mi rozkázal i být jejich místodržícím v zemi Júdově, od dvacátého roku a ž po třicátý a druhý rok Artachšastea, krále, dvanáct let, chleba místodržícího,
15kdežto dřívější místodržící, kteří byli přede mnou, kladli na lid břímě a činili si nárok na chléb a víno od nich, kromě peněz - čtyřicet šeklů, i jejich sluhové nad lidem svévolně panovali; já však jsem z úcty k Bohu tak nečinil,
16nýbrž jsem se také chopil práce na této zdi, aniž jsme koupili pole. I všichni moji sluhové se tam k té práci shromažďovali.
17A Júdovci a zmocněnci, sto a padesát mužů, a ti, již k nám přicházeli z národů, jež byly vůkol nás, bývali u mého stolu;
18a co bylo na jeden den připravováno, bylo jedno hovězí dobytče, šest vybraných ovcí, i ptáci mi byli připravováni, a to vždy za deset dní s všemožným vínem v hojnosti; a při tomto jsem nepožadoval chleba místodržícího, neboť na lid těžce doléhalo nevolnictví.
19Připomeň si pro mne, můj Bože, k dobru vše, co jsem učinil pro tento lid.