1A jak Sanballat uslyšel, že my budujeme zeď, stalo se, že se rozhněval a velice se popudil a o Júdovcích se jal mluvit výsměšně
2a říkat před tváří svých bratrů a vojska Šómrónu, a no, jal se říkat: Co ti ubozí Júdovci dělají? Zda jim to budou trpět? Zda chtějí obětovat? Zda chtějí být za den hotovi? Zda chtějí oživovat kameny z hromad prachu, a č jsou ony spáleny?
3A vedle něho byl Tóvijjá, Ammóní, a řekl: Aťsi oni co koli budují, bude-li vybíhat liška, pak jejich zeď z kamenů bude moci prorazit. -
4Slyš, náš Bože, že jsme se stali předmětem pohrdání, a vrať jejich hanobení na jejich hlavu a vy dej je za kořist v zem zajetí,
5a kéž nezakrýváš jejich nepravost a kéž jejich hřích není zpřed tvé tváře vymazáván, neboť se dopustili popichování vůči těm, již budují.
6A le vytrvali jsme v budování zdi, takže všechna zeď byla až do poloviny spojena a srdce lidu zůstalo při práci.
7A jak uslyšel Sanballat a Tóvijjá a Arabové a Ammóním a Ašdódím, že se zacelování zdi Jerúsaléma nadále dařilo, že se prolomená místa počala uzavírat, stalo se, že se velmi rozhněvali
8a oni všichni se spolu spikli, že přitáhnou proti Jerúsalému bojovat a způsobit v tom rozvrat.
9Jali jsme se tedy modlit k našemu Bohu a z jejich příčiny dnem i nocí proti nim stavět stráž;
10a Júdá řekl: Síla nákladních klesla a rumu je mnoho, a my nebudeme moci na zdi budovat.
11A naši protivníci řekli: Nebudou vědět a nebudou vidět, než budeme přicházet doprostřed nich, i budeme je moci pozabíjet a zastavit tu činnost.
12A le jak přicházeli Júdovci, již bydleli vedle nich, stávalo se, že nám na desetkrát říkali: Ze všech míst, kam koli se obracíte, - na nás!
13Postavil jsem tedy od nejnižších míst prostoru zadní strany zdi na nechráněných místech lid podle jejich čeledí s jejich meči, jejich kopími a jejich luky;
14a pohleděl jsem a vstal jsem a řekl jsem k urozeným a k zmocněncům a k ostatnímu lidu: Nechť před jejich tváří nepociťujete bázeň; připomeňte si Pána velikého a hrozného a bojujte za své bratry, své syny a své dcery, své ženy a své domy.
15A jak naši nepřátelé uslyšeli, že nám to bylo dáno na vědomí, stalo se, že Bůh zmařil jejich záměr, takže jsme se vrátili, my všichni, ke zdi, každý k své práci;
16a le od onoho dne bylo tak, že polovina mých sluhů, ti konali práci, a polovina jich, ti se chápali, a no, kopí, štítů a luků a pancířů, a za vším domem Júdovým byli představení.
17Ti, již budovali na zdi a nosiči s břemeny, nakládající si, každý jedné své ruky používal v práci a jedna držela oštěp
18a ti, již budovali, každý svůj meč - měli je přivázány - na svých kyčlích, tak budovali, a vedle mne trubač na troubu;
19a řekl jsem k urozeným a k zmocněncům a k ostatnímu lidu: Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme na zdi roztroušeni, vzdáleni od sebe navzájem;
20musíte se k nám shromáždit na místo, odkud budete slyšet zvuk trouby, a náš Bůh bude za nás bojovat.
21My jsme tedy pracovali na tom díle a z nich polovina, ti drželi kopí od vzejití svítání až po vycházení hvězd.
22Také jsem v onen čas lidu řekl: Každý, a jeho sluha, nechť nocují vprostřed Jerúsaléma, a ť nám jsou v noci stráží a za dne k práci.
23A nebylo - já a ni moji bratři a ni moji sluhové a ni muži ze stráže, kteří mě následovali - nebylo mezi námi svlékajících svá roucha, každý měl svůj oštěp i u vody.