1A jak Sanballatovi a Tóvijjovi a Gešemovi, Arabu, a ostatním našim nepřátelům došlo v sluch, že jsem dobudoval zeď, aniž v ní zůstal průlom (ovšem jsem do oné doby v brány nevsadil vrata ), stalo se,
2že ke mně Sanballat a Gešem poslal i vzkaz. Pojď, a ť se spolu můžeme sejít mezi vesmi na rovině Ónó. Oni však zamýšleli učinit mi zle;
3poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: Já konám veliké dílo, takže nemohu sestupovat; nač by to dílo mělo přestávat, zatímco bych je zanechával a sestupoval k vám?
4I vzkázali mi v tomto smyslu čtyřikrát a v tomto smyslu jsem jim odpovídal;
5a po páté ke mně Sanballat s tímto slovem poslal svého sluhu a v jeho ruce otevřený dopis;
6v něm bylo napsáno: Mezi národy je slyšet a Gašmú praví, že zamýšlíte, ty a Júdovci, se vzbouřit; proto ty buduješ zeď, a ty že se jim podle těchto slov chceš stát králem,
7a také že jsi ustanovil proroky k hlásání o tobě v Jerúsalémě výrokem: V Júdovi je král! To nyní podle těchto slov bude docházet v sluch králi; nuže tedy pojď, a ť se spolu můžeme poradit.
8I vzkázal jsem mu výrokem: Nečiní se nic z takových věcí, jak ty pravíš, nýbrž je ze svého srdce vymýšlíš.
9Neboť oni všichni nás zastrašovali výrokem: Jejich ruce od té práce budou ochabovat, takže nebude moci být vykonána. - Nyní tedy mé ruce posilni!
10A když jsem já vstoupil v dům Šemaeji, syna Deláji, syna Mehétaveélova, jenž byl zavřen, řekl: Měli bychom se sejít do Božího domu, doprostřed chrámu, a dveře chrámu zavřít, neboť se chystají přijít zabít tě, a no, chystají se přijít zabít tě v noci.
11I řekl jsem: Zda má muž podobný mně utíkat? A kdo mně podobný je ten, jenž smí vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nebudu vstupovat.
12I postřehl jsem, že hle, neposlal ho Bůh, nýbrž to proroctví vyslovil proti mně a najali ho Tóvijjá a Sanballat;
13proto on byl najat, abych se bál, a měl jsem tak učinit a zhřešit, a by jim to bylo k zlé pověsti, aby mě mohli hanobit.
14Můj Bože, vzpomeň na Tóvijju a na Sanballata podle těchto jejich činů, jakož i na Nóadji, prorokyni, a na ostatní proroky, kteří se mě stále snažili zastrašit!
15A v dvacátý a pátý den Élúlu, za padesát a dva dni, byla zeď dohotovena;
16to jak všichni naši nepřátelé uslyšeli, stalo se, že všechny národy, jež byly vůkol nás, byly jaty bázní a velmi poklesly ve svých očích, neboť poznali, že toto dílo bylo vykonáno ze strany našeho Boha.
17V oněch dnech také urození Júdovi posílali mnoho dopisů k Tóvijjovi a ty, jež byly Tóvijjovy, docházely k nim.
18Mnozí v Júdovi mu totiž byli účastníky přísahy, neboť on byl zetěm Šechanjovi, synu Árachovu, a Jehóchanán, jeho syn, pojal dceru Mešulláma, syna Berechjova.
19Také se před mou tváří stále snažili mluvit o jeho dobrých stránkách a má slova mu donášet. Tóvijjá posílal dopisy k zastrašování mě.