1Běda mi, neboť jsem se octl jako by při sběrech letního ovoce, jako by při paběrcích po vinobraní - není hroznu, má duše touží po jedení raného plodu.
2Ze země vyhynuli laskaví a mezi lidmi není upřímného, oni všichni číhají na krev, honí, každý svého bratra, se sítí -
3obě dlaně na zlo k vykonání ho dobře. Kníže žádá a soudce - za odměnu, a kdo je mocný, ten vyslovuje žádost své duše, i překrucují to.
4Jejich nejlepší je jako pichlavé křoví, upřímný - nad plot z trní; přichází den tvých pozorovatelů, tvého navštívení, nyní bude nastávat jejich zmatený útěk.
5Nechť nedůvěřujete v bližního, nechť se neubezpečujete v příbuzném, před spočívající v tvé náruči chraň otvírání svých úst,
6neboť syn znevažuje otce, dcera povstává proti své matce, snacha proti své tchyni, a lidé domu člověka jsou jeho nepřáteli.
7A le já chci upírat pozornost na Hospodina, doufání obracet k Bohu své záchrany; můj Bůh mě bude slyšet.
8Nechť se mi neraduješ, má nepřítelkyně, padnu-li, povstanu, sedím-li ve tmě, je mi světlem Hospodin.
9Ponesu Hospodinovu nevoli, neboť jsem vůči němu zhřešil, až než se on bude přít mou pří a uplatňovat mé právo, vyvádět mě ke světlu; budu na hlížet v jeho spravedlnost.
10To má nepřítelkyně bude vidět, i bude ji pokrývat ostuda, tu, jež ke mně říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Mé oko na ni bude hledět - nyní bude k rozšlapání jako bahno ulic.
11Den budování tvých zdí! Onoho dne se bude uvolňovat omezení;
12onoho dne se až k tobě bude přicházet od Aššúru a měst Egypta a od Egypta a ž po Řeku, a od moře po moře a od pohoří po pohoří.
13A le země se bude stávat spouští, stran svých obyvatel, za ovoce jejich skutků.
14Pas svou holí svůj lid, stádo tvého vlastnictví, pobývající o samotě v les e, vprostřed Karmelu; nechť spásají Bášán a Gileád jako v dávné dni!
15Jako v dni tvého vycházení ze země Egypta mu budu ukazovat divy;
16budou je vidět národy a budou zostuzovány za všechno své hrdinství; budou klást ruku na ústa, jejich uši budou ohlušovány,
17budou lízat prach jako had, jako plouživci země budou s chvěním vylézat ze svých úkrytů; půjdou ohromeni k Hospodinu, našemu Bohu, a no, budou před tebou mít úctu.
18Kdo je BOHEM podobným tobě, odpouštějícím nepravost a přecházejícím mimo přestoupení zbytku svého vlastnictví, jenž ne stále podržuje svůj hněv, neboť oblibuje laskavost?
19Bude se opět slitovávat nad námi, zmocňovat se našich nepravostí a všechny jejich hříchy vrhat v hloubky moře;
20budeš prokazovat věrnost Jákóbovi, laskavost Abráhámovi, jak jsi od dní pradávna přisáhl našim otcům.