Matthew 9— PMPZ

¹A nastoupiv do lodi, přeplul a přišel do svého vlastního města;

²a hle, přinášeli mu ochrnutého, položeného na loži. A Ježíš, vida jejich víru, tomu ochrnutému řekl: Buď dobré mysli, dítě, tvé hříchy jsou odpuštěny.

³A hle, někteří z písmařů sami v sobě řekli: Tento se rouhá.

⁴A Ježíš, vida jejich rozvažování, řekl: Nač vy si v svých srdcích rozvažujete zlé věci?

⁵Copak je snadnější - říci: Tvé hříchy jsou odpuštěny, či říci: Vstávej a choď?

⁶Ale abyste věděli, že Syn člověka na zemi pravomoc hříchy odpouštět má, (tu praví tomu ochrnutému:)Vstaň, zvedni své lože a jdi do svého domu.

⁷I vstal a odešel do svého domu;

⁸davy však, vidouce to, se ulekly a jaly se oslavovat Boha, že dal lidem takovou pravomoc.

⁹A Ježíš, bera se odtamtud dále, uviděl člověka sedícího při dávkové pokladně, jemuž se říkalo Matouš, a praví mu: Pojď za mnou. I vstal a vydal se za ním.

¹⁰A když v domě ležel u stolu, stalo se, že hle, přišlo mnoho dávkových výběrčích a hříšníků a u stolu leželi s Ježíšem a jeho učedníky.

¹¹A farizeové, vidouce to, jeho učedníkům říkali: Proč váš učitel jídá s dávkovými výběrčími a hříšníky?

¹²[Ježíš] však, uslyšev to, řekl: Lékaře nemají zapotřebí silní, nýbrž ti, kdo se mají zle.

¹³Odeberte se však a naučte se co je toto: Soucit chci a ne oběť. Nepřišelť jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky.

¹⁴Tu k němu přistupují Janovi učedníci a praví: Proč se my a farizeové často postíváme, tvoji učedníci se však nepostívají?

¹⁵A Ježíš jim řekl: Což mohou synové svatební síně hořekovat, pokud je ženich s nimi? Přijdou však dni, kdy bude ženich od nich odtržen, a tehdy se postit budou.

¹⁶Nikdo však na starý šat nepřikládá záplatu z nevalchovaného sukna, neboť ta výplň z něho z šatu vytrhává a vzniká horší díra;

¹⁷aniž dávají mladé víno do starých měchů, jinak měchy praskají a víno se vylévá a měchy se zničí, nýbrž dávají mladé víno do měchů nových a oboje se spolu uchraňuje.

¹⁸Zatímco k nim mluvil tyto věci, hle, vstoupil jeden hodnostář, klaněl se mu a pravil: Má dcera mezitím skonala, přijď však, polož na ni svou ruku a ožije.

¹⁹A Ježíš vstal a dal se za ním, i jeho učedníci.

²⁰A hle, odzadu přistoupila jedna žena, mající dvanáct let tok krve, a sáhla si na lem jeho šatu;

²¹bylať sama v sobě pravila: Sáhnu-li si jen na jeho šat, budu vyhojena.

²²Ježíš však, obrátiv se k ní a vida ji, řekl: Buď dobré mysli, dcero, vyhojila tě tvá víra. A od té hodiny byla ta žena vyhojena.

²³A když Ježíš přišel do domu toho hodnostáře a uviděl pištce a dav, jak hlučí,

²⁴pravil: Kliďte se, vždyť ta dívenka neumřela, nýbrž spí. I vysmívali se mu.

²⁵Když však byl dav vyhnán, vstoupil a chopil se její ruky a ta dívenka byla vzkříšena.

²⁶A tato zpráva vyšla do celé oné země.

²⁷A když se Ježíš odtamtud bral dále, dali se za ním dva slepci, křičíce a říkajíce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův!

²⁸A když přišel do domu, přistoupili ti slepci k němu a Ježíš jim praví: Věříte, že toto mohu vykonat? Praví mu: Ano, Pane.

²⁹Tu sáhl na jejich oči a pravil: Nechť se vám stane podle vaší víry.

³⁰A jejich oči byly otevřeny; a Ježíš je přísně napomenul a pravil: Hleďte, ať se to nikdo nedovídá.

³¹Oni však, když vyšli, rozšířili pověst o něm po celé oné zemi.

³²Když však oni vycházeli, hle, přivedli mu němého, ovládaného démonem.

³³A když ten démon byl vyhnán, němý promluvil a davy byly jaty údivem a říkaly: Nikdy se v Israélovi nic takového nezjevilo.

³⁴Farizeové však říkali: Vyhání démony skrze knížete démonů.

³⁵A Ježíš obcházel všechna města a vsi, vyučuje v jejich synagogách a káže blahou zvěst o království a uzdravuje veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu.

³⁶Když však uviděl davy, byl pohnut niterným soucitem s nimi, protože byly zuboženy a odstrčeny jako ovce nemající pastýře.

³⁷Tu praví svým učedníkům: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo;

³⁸proste tedy Pána žně tak, aby na svou žeň dělníky vyslal.