1Mějte se na pozoru, byste svou almužnu nedávali před lidmi k tomu, že byste od nich byli pozorováni, jinak u svého Otce, jenž je v nebesích, nemáte odměny.
2Když tedy dáváš almužnu, netrub před sebou, jak si právě počínají pokrytci v synagogách a v uličkách, aby se jim tak od lidí dostalo slávy. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají.
3Dáváš-li však almužnu ty, nechť se tvá levice nedoví, co činí tvá pravice,
4aby tak tvá almužna byla v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí.
5A když se modlíš, nebudeš jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na nárožích ulic, aby se tak ukazovali lidem. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají.
6Když se však modlíš ty, vstup do své komůrky, a zamkna své dveře, pomodli se k svému Otci, jenž je v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí.
7Při modlení však nemluvte naplano, jako právě ti z národů; oni ť myslí, že budou vyslyšeni pro tu svou mnohomluvnost.
8Jim se tedy nepřipodobňujte, váš Otec přece, dříve než ho poprosíte, ví, kterých věcí máte zapotřebí.
9Vy se tedy modlete takto: Náš Otče, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno,
10přijď tvé království, staň se tvá vůle jako v nebi, i na zemi;
11dej nám dnes náš potřebný chléb
12a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům,
13a neuváděj nás do pokoušení, nýbrž nás vyprosť od zlého.
14Odpustíte-li totiž lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám,
15pakli však lidem jejich provinění neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše provinění.
16A když se postíte, netvařte se, jako pokrytci, sklíčeně; oni ť hyzdí své obličeje, aby se tak lidem ukazovali, že se postí. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají.
17Postíš-li se však ty, pomaž si svou hlavu a umyj si svůj obličej,
18aby ses tak ne lidem ukázal, že se postíš, nýbrž svému Otci, jenž je v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí.
19Nestřádejte pro sebe pokladů na zemi, kde ničí mol a rez a kde prokopávají a kradou krádcové,
20nýbrž pro sebe střádejte poklady v nebi, kde ani mol ani rez neničí a kde krádcové neprokopávají, aniž kradou -
21ano, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
22Oko je lampa těla; bude-li tedy tvé oko upřímné, bude celé tvé tělo světlé,
23bude-li však tvé oko zlé, bude celé tvé tělo temné. Je-li tedy tmou světlo, jež je v tobě, jak veliká je tma!
24Nikdo nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu.
25Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o své žití, čeho se najíte a čeho se napijete, ani o své tělo, čím se odějete; není žití více než strava a tělo než oděv?
26Zahleďte se na ptáky nebes, že nesejí, aniž žnou, aniž sklízejí do sýpek, a váš nebeský Otec je živí; nejste vy mnohem výtečnější než oni?
27A kdo z vás může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket?
28A co se staráte o oděv? Všimněte si pozorně lilií na poli, jak rostou: nelopotí se, aniž předou,
29pravím vám však, že se ani Šalomoun ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich.
30Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu na poli, jež dnes je a zítra se hází do kamen, ne přistrojí mnohem spíše vás, malověrní?
31Nestarejte se tedy a ne říkejte: Čeho se máme najíst? nebo: Čeho se máme napít? nebo: Co si máme obléci?
32Vždyť po všech těchto věcech se pídí národy; váš nebeský Otec přece ví, že veškeré tyto věci potřebujete.
33Usilujte však nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a tyto všechny věci vám budou přidány.
34Nestarejte se tedy o zítřek, neboť zítřek se bude o sebe starat sám; den má dost na svém zlu.