1A když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že svým učedníkům řekl:
2Víte, že po dvou dnech nastává Minutí a dochází k vydání Syna člověka k tomu, by byl ukřižován.
3Tu byli do paláce velekněze, jemuž se říkalo Kaiafas, svoláni velekněží a starší lidu
4a spolu se usnesli, že se Ježíše lstí zmocní a budou usilovat o jeho zabití.
5Pravili však: Ne ve svátek, aby nenastal povyk mezi lidem.
6Když se však stal o, že Ježíš byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného,
7přistoupila k němu jedna žena, mající alabastrovou láhev drahocenné voňavky, a vylila ji na jeho hlavu, když ležel u stolu.
8Učedníci však, vidouce to, byli jati nevolí a pravili: K čemu toto mrhání?
9Toto se přece mohlo za mnoho prodat a dát chudým.
10Ježíš však, poznav to, jim řekl: Co té ženě působíte rozpaky? Vždyť vůči mně uskutečnila dobrý skutek -
11chudé přece u sebe máte vždy, mne však ne vždy máte.
12Ano, když ona tuto voňavku vypustila na mé tělo, učinila tak k mému pohřbení.
13Věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, promluví se i o tom, co tato učinila, na její památku.
14Tu se jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Júdas Iskarióta, odebral k velekněžím a
15řekl: Co jste ochotni mi dát? A já vám ho vydám. A oni mu ustanovili třicet stříbrňáků;
16a od té doby pásl po vhodné příležitosti, aby ho mohl vydat.
17A prvního dne svátků nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: Kde si přeješ, bychom ti připravili pojedení Minutí?
18A on řekl: Jděte do města k tomu a tomu a povězte mu: Učitel praví: Můj čas je blízko; Minutí konám se svými učedníky u tebe.
19I zachovali se učedníci, jak jim Ježíš nařídil, a připravili Minutí;
20a když nastal večer, ulehl s těmi dvanácti ke stolu.
21A zatímco jedli, řekl: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá.
22I počali mu, nesmírně se rmoutíce, každý z nich, říkat: Což jsem to snad já, Pane?
23On však v odpověď řekl: Ten, jenž se mnou namáčí ruku v míse, ten mě vydá.
24Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází; onomu člověku by bylo dobré, kdyby se nebyl zrodil.
25A Júdas, jenž ho vydával, v odpověď řekl: Což jsem to snad já, RABBI? Praví mu: Ty jsi řekl.
26A zatímco jedli, vzal Ježíš chléb a požehnal jej, rozlámal a podával učedníkům a řekl: Vezměte, pojezte, toto je mé tělo.
27A vzal kalich, poděkoval a podal jim, pravě: Upijte z něho všichni,
28neboť toto je má krev, krev [nové] úmluvy, jež se za mnohé vylévá k odpuštění hříchů.
29Pravím vám však, že z tohoto plodu vinné révy od nynějška ani neupiji - až do onoho dne, kdy jej s vámi budu pít, nový, v království mého Otce.
30A zapěvše chvalozpěv, vyšli na horu Oliv.
31Tu jim Ježíš praví: Vy všichni se v tuto noc pro mne dáte přivést k pádu; je přece psáno: Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozehnány.
32Poté však, co budu vzkříšen, vás předejdu do Galileje.
33A Petr mu v odpověď řekl: Dají-li se pro tebe k pádu přivést všichni, já se nikdy k pádu přivést nedám.
34Ježíš mu děl: Věru, pravím ti, že se mne v tuto noc, dříve než kohout zakokrhá, třikrát zřekneš.
35Petr mu praví: I kdybych musel s tebou umřít, nikterak se tě nezřeknu. Podobně promluvili i všichni učedníci.
36Tu s nimi Ježíš přichází na místo, jemuž se říká Gethsémaní, a praví učedníkům: Poseďte tu dotud, než tamto odejdu a pomodlím se.
37A vzav s sebou Petra a ty dva syny Zebedeovy, počal se rmoutit a být hluboce sklíčen.
38Tu jim praví: Má duše je převelmi zarmoucena, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.
39A popošed kousek vpřed, padl na svou tvář, modle se a pravě: Můj Otče, je-li možno, nechť mě tento kalich mine, nicméně však ne jak já chci, nýbrž jak chceš ty.
40I přichází k učedníkům a shledává, že oni spí, i praví Petrovi: To jste nedokázali se mnou jednu hodinu probdít?
41Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení; duch je sice odhodlán, maso však slabé.
42Opět se, odešed podruhé, pomodlil, pravě: Můj Otče, nemůže-li [mě] toto minout, aniž bych to vypil, staň se tvá vůle.
43A přišed shledal opět, že oni spí, neboť jejich oči byly ztěžklé.
44A zanechav je, opět odešel a pomodlil se potřetí, i řekl touž věc.
45Tu přichází k učedníkům a praví jim: Spěte dále a hovějte si; hle, přiblížila se hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
46Vstávejte, pojďme, hle, přiblížil se ten, jenž mě vydává.
47A zatímco ještě mluvil, hle, přišel Júdas, jeden z těch dvanácti, a s ním početný dav, s meči a obušky, od velekněží a starších lidu.
48Ten pak, jenž ho vydával, jim byl dal znamení, pravě: Kteréhokoli políbím, je on, zmocněte se ho.
49A hned, přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Buď zdráv, RABBI; a zlíbal ho.
50Ježíš mu však řekl: Příteli, nač jsi přišel? Tu přistoupili, položili na Ježíše ruce a zmocnili se ho.
51A hle, jeden z těch s Ježíšem vztáhl ruku, vytasil svůj meč, udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho ucho.
52Tu mu Ježíš praví: Vrať svůj meč zase na jeho místo, neboť všichni, kteří meč berou, mečem zahynou;
53anebo myslíš, že teď nemohu snažně poprosit svého Otce a že by mi neposkytl více než dvanáct legií andělů?
54Jak by potom byla splněna Písma, že se tak musí stát?
55V onu hodinu řekl Ježíš davům: Jako na lupiče jste s meči a obušky vyšli mě zatknout? Denně jsem [u vás] sedal v CHRÁMĚ a vyučoval, a nezmocnili jste se mě.
56Toto celé se však událo, aby byla splněna Písma proroků. Tu ho učedníci všichni opustili a prchli.
57Ti pak, kteří se Ježíše zmocnili, ho odvedli ke Kaiafovi, veleknězi, kam byli svoláni písmaři a starší.
58A Petr šel zdaleka za ním až k veleknězovu paláci, a vstoupiv dovnitř, seděl se zřízenci, by uviděl konec.
59A velekněží a starší a celá rada vyhledávali proti Ježíšovi lživé svědectví, tak aby mohli způsobit jeho smrt,
60a nenašli, ač přistupovalo mnoho lživých svědků. Nakonec však přistoupili dva lživí svědkové a
61řekli: Tento děl: Mohu zbořit a ve třech dnech zbudovat Boží chrám.
62I vstal velekněz a řekl mu: Neodpovídáš nic? Co tito proti tobě dosvědčují?
63Ježíš však mlčel. A velekněz mu v odpověď řekl: Zapřísahám tě skrze živého Boha, abys nám řekl, zda ty jsi KRISTUS, Boží Syn.
64Ježíš mu praví: Ty jsi řekl; nadto vám pravím: Od nynějška uvidíte Syna člověka sedícího po pravici moci a přicházejícího na oblacích nebe.
65Tu velekněz roztrhl své šatstvo a pravil: Rouhal se - co ještě máme zapotřebí svědků? Hle, nyní jste to rouhání uslyšeli!
66Co myslíte? A oni v odpověď řekli: Propadá trestu smrti.
67Tu se jali plivat do jeho tváře a bušit do něho pěstmi, a někteří se ho jali bít dlaněmi
68a říkali: Prorokuj nám, Kriste, kdo je to, jenž tě uhodil?
69Petr však seděl venku v nádvoří paláce, i přistoupila k němu jedna děvečka a pravila: A tys byl s Ježíšem, s tím Galilejcem.
70On však přede všemi zapřel, pravě: Nevím, co pravíš.
71A když vyšel do vstupní síně, uviděla ho druhá, i praví těm tam: I tento byl s Ježíšem, s tím Nazareem.
72A opět zapřel, s přísahou: Neznám toho člověka.
73A zakrátko přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: Opravdu jsi z nich i ty, vždyť tě i tvá mluva prozrazuje.
74Tu počal tuze proklínat a přísahat: Neznám toho člověka. A hned zakokrhal kohout,
75a Petr si vzpomněl na slovo Ježíšovo, že [mu] řekl: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát se mne zřekneš. A vyšed ven, hořce se rozplakal.