1A Ježíš k nim v odpověď opět promluvil v přirovnáních a pravil:
2Království nebes se stalo podobným králi, jenž svému synu uspořádal svatební slavnost
3a vyslal své nevolníky, by na svatební slavnost pozvané povolali; a nechtěli přijít.
4Opět vyslal další nevolníky a pravil: Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem svůj oběd, můj skot a tučný dobytek je poražen a všechny věci připraveny - pojďte na svatební slavnost.
5Oni však bez zájmu odešli, jeden na své pole a jiný zase po svém obchodu,
6ostatní, zmocnivše se jeho nevolníků, je ztýrali a pobili.
7A král se [, uslyšev o tom,] rozhněval, a poslav svá vojska, pohubil ony vrahy a spálil jejich město.
8Tu svým nevolníkům praví: Svatební slavnost je sice připravena, avšak pozvaní nebyli hodni.
9Ubírejte se tedy na rozcestí silnic a pozvěte, kolik jich zastihnete, na svatební slavnost.
10I vyšli oni nevolníci na silnice a svolali všechny, kolik jich zastihli, zlé i dobré, a svatební slavnost byla hojně opatřena hostmi.
11A král, vstoupiv, by se na hosty podíval, tam uviděl člověka ne svatebním oděvem oděného.
12I praví mu: Příteli, jak jsi sem vnikl, nemaje svatební oděv? On však oněměl.
13Tu řekl král posluhům: Svažte jeho ruce a nohy a odneste ho a vyhoďte do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů.
14Jeť mnoho povolaných, málo však vyvolených.
15Tu se farizeové odebrali a uspořádali poradu, jak by ho vlákali do pasti v řeči.
16I vysílají k němu s héródovci své učedníky se slovy: Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a v pravdě vyučuješ Boží cestě a na nikom ti nezáleží, neboť nehledíš na osobu lidí;
17pověz nám tedy, co si myslíš: Je dovoleno dávat císaři poplatek čili nic?
18Ježíš však, poznav jejich podlost, řekl: Co mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz poplatku. A oni mu předložili denár.
20I praví jim: Čí je tento obraz a nápis?
21Praví mu: Císařův. Tu jim praví: Odvádějte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.
22A když toto uslyšeli, byli jati údivem, i nechali ho a odešli.
23V onen den k němu přistoupili sadúceové, kteří říkají, že není opětovného vstání, a otázali se ho,
24pravíce: Učiteli, Mojžíš řekl: Umře-li kdo nemající dětí, přižení se jeho bratr švagrovsky k jeho ženě a způsobí, by jeho bratru povstalo símě.
25I bylo u nás sedm bratrů, a první, oženiv se, skonal, a nemaje semene, zanechal svou ženu svému bratru;
26stejně i druhý a třetí, až do těch sedmi.
27A naposledy ze všech umřela i ta žena.
28Při opětovném vstání tedy - koho z těch sedmi bude ženou? Měli ji přece všichni.
29A Ježíš jim v odpověď řekl: Bloudíte, jsouce neznalí Písem i Boží moci.
30Vždyť při opětovném vstání ani nevstupují ani se nedávají v manželství, nýbrž jsou jako Boží andělé v nebi.
31A stran opětovného vstání mrtvých - nečetli jste to, co vám bylo řečeno od Boha, jenž praví:
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův? Bůh není Bůh mrtvých, nýbrž živých.
33A když to uslyšely davy, upadaly v ohromení nad jeho naukou.
34Farizeové však, uslyševše, že umlčel sadúceje, se spolu sešli;
35a jeden z nich, zákoník, se otázal, aby ho pokoušel, i pravil:
36Učiteli, který je veliký příkaz v zákoně?
37A on mu děl: Budeš milovat PÁNA, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celým svým rozumem.
38Toto je veliký a první příkaz;
39a druhý je mu podobný: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe.
40Na těchto dvou příkazech visí celý zákon i proroci.
41A když se farizeové sešli, otázal se jich Ježíš, pravě:
42Co si myslíte o KRISTU? Čí syn je? Praví mu: Davidův.
43Praví jim: Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, pravě:
44PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím pod tvé nohy?
45Nazývá-li ho tedy David Pánem, jak to, že je jeho syn?
46A nikdo mu nemohl odpovědět slova, aniž se ho kdo od onoho dne ještě odvážil otázat.