1V oné hodině k Ježíšovi přistoupili učedníci a pravili: Kdo tedy je v království nebes nej větší?
2A Ježíš si přivolal jedno děťátko, postavil je uprostřed nich
3a řekl: Věru, pravím vám: Nebudete-li obráceni a ne stanete -li se takovými jako děťátka, nikterak do království nebes nevstoupíte.
4Kdo tudíž sám sebe poníží jako toto děťátko, ten je v království nebes nej větší,
5a kdokoli jedno takové děťátko přijme v mém jménu, přijímá mne.
6Kdokoli však jednomu z těchto malých, kteří ve mne věří, zavdá příčinu k úrazu, bylo by mu prospěšné, aby na jeho šíji byl zavěšen veliký mlýnský kámen a on aby byl potopen do hlubiny moře.
7Běda světu pro příčiny úrazů! Ano, k příčinám úrazů nutně docházet musí, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k příčině úrazu dochází.
8A zavdává-li ti příčinu k úrazu tvá ruka nebo tvá noha, vytni ji a zahoď od sebe; je pro tebe lepší, bys chromý nebo zmrzačen vstoupil do života než a bys byl, maje dvě ruce nebo dvě nohy, zahozen do věčného ohně.
9A zavdává-li ti příčinu k úrazu tvé oko, vyrvi je a zahoď od sebe; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do života, než a bys byl, maje dvě oči, zahozen do ohnivého pekla.
10Hleďte, byste ani jedním z těchto malých nepohrdli; pravímť vám, že jejich andělé v nebesích ustavičně pohlížejí na tvář mého Otce, jenž je v nebesích.
11Vždyť Syn člověka přišel zachránit to, co je ztracené.
12Co myslíte? Jestliže některý člověk získá sto ovcí a jedna z nich zbloudí, ne stane se, že zanechá těch devětadevadesát na horách, odebere se a hledá tu bloudící?
13A stane-li se, že ji najde, věru, pravím vám, že se nad ní více raduje než nad těmi devětadevadesáti nezbloudilými.
14Tak není vůle vašeho Otce, jenž je v nebesích, aby jeden z těchto malých zahynul.
15Zhřeší-li však tvůj bratr proti tobě, jdi, pokárej ho mezi tebou a jim samotným; uposlechne-li tě, získal jsi svého bratra.
16Pakli však [tě] neuposlechne, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla založena na slově dvou nebo tří svědků;
17oslyší-li je však, pověz shromáždění, a oslyší-li i shromáždění, budiž ti právě takovým jako někdo z národů a dávkový výběrčí.
18Věru, pravím vám: Kterékoli věci svážete na zemi, budou svázané v nebi, a kterékoli věci uvolníte na zemi, budou uvolněné v nebi.
19Dále vám pravím, že dohodnou-li se dva z vás na zemi stran jakéhokoli předmětu, byť si vyprošovali cokoli, stane se jim od mého Otce, jenž je v nebesích,
20neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění ke jménu mému, tam jsem uprostřed nich.
21Tu k němu přistoupil Petr a řekl: Pane, kolikrát proti mně můj bratr zhřeší a odpustím mu? Až sedmkrát?
22Ježíš mu praví: Nepravím ti až sedmkrát, nýbrž až sedmdesátkrát sedmkrát.
23Pro tuto příčinu se království nebes stalo podobným králi, jenž si umínil uspořádat účty se svými nevolníky;
24a když počal pořádat, byl mu přiveden jeden, jenž byl dlužen deset tisíc talentů.
25A že neměl čím zaplatit, poručil [jeho] pán, by byl prodán on i jeho žena a děti a vše, cokoli měl, a a by bylo zaplaceno.
26Ten nevolník tedy padl a klaněl se mu, pravě: Pane, poshověj mi a zaplatím ti vše.
27A pán onoho nevolníka, byv pohnut niterným soucitem, ho propustil a tu půjčku mu prominul.
28Když však onen nevolník vyšel, potkal jednoho ze svých spolunevolníků, jenž mu byl dlužen sto denárů, a zmocniv se ho, rdousil ho, pravě: Zaplať [mi], jsi-li co dlužen.
29Ten jeho spolunevolník ho tedy, padnuv [k jeho nohám], snažně prosil, pravě: Poshověj mi a zaplatím ti.
30On však nechtěl, nýbrž odešel a uvrhl ho do vězení, dokud by nezaplatil, co bylo dlužno.
31Když však jeho spolunevolníci uviděli, co se stalo, byli tím nesmírně zarmouceni, i šli a vše, co se stalo, vysvětlili svému pánu.
32Tu mu jeho pán, přivolav si ho, praví: Zlý nevolníče, všechen onen dluh jsem ti odpustil, jelikož jsi mě uprosil.
33Neměl ses i ty smilovat nad svým spolunevolníkem, jak jsem se i já smiloval nad tebou?
34A rozhněvav se jeho pán, odevzdal ho mučitelům, dokud by nezaplatil vše, co mu bylo dlužno.
35Tak učiní i můj nebeský Otec vám, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.