1I stalo se, když se na něho tlačil dav, by slyšel Boží slovo, že on stál u jezera Gennésaretského;
2i uviděl u toho jezera stát dvě lodi, rybáři však, sestoupivše z nich, oplachovali sítě.
3I nastoupil do jedné z těch lodí, jež byla Šimonova, a jeho požádal, by zajel trochu od země; a usednuv, vyučoval davy z té lodi.
4Jak však přestal mluvit, řekl k Šimonovi: Zajeď k hlubině a spusťte své sítě k zátahu.
5A Šimon mu v odpověď řekl: Veliteli, nalopotili jsme se po celou noc a nechytili jsme nic, na tvé slovo však síť spustím.
6I učinili to a shrnuli veliké množství ryb. A jejich síť se protrhávala.
7I zamávali svým druhům, kteří byli v té jiné lodi, by připluli a pomohli jim; i připluli a naplnili obě lodi, takže se ponořovaly.
8Šimon-Petr však, uzřev to, padl k Ježíšovým kolenům, pravě: Odejdi ode mne, protože jsem muž hříšný, Pane.
9Jeho totiž, i všechny ty s ním, obchvátila hrůza nad tím zátahem ryb, jehož dosáhli,
10a podobně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří Šimonovi byli společníky. A Ježíš k Šimonovi řekl: Neboj se; od nynějška budeš lovit lidi.
11A zavedše lodi k zemi, zanechali vše a vydali se za ním.
12A když on byl v jednom z měst, stalo se, že hle, muž plný malomocenství; a uzřev Ježíše, padl na tvář a poprosil ho, pravě: Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.
13I vztáhl ruku, sáhl na něho a řekl: Chci, buď očištěn. A hned od něho malomocenství odešlo.
14A on mu nakázal nikomu to neříkat; ale odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění podle toho, jak nařídil Mojžíš, na svědectví jim.
15Zvěst o něm se však rozcházela stále více a početné davy se scházely, by poslouchaly a dávaly se uzdravovat od svých nemocí.
16A on se uchyloval do ústraní v pustinách a modlil se.
17A v jednom z těch dní se stalo, že on vyučoval, i seděli tam farizeové a učitelé zákona, kteří přišli z každé vsi Galileje a Júdska a z Jerúsaléma; a byla tam moc PÁNĚ k léčení jich.
18A hle, muži nesoucí na loži člověka, jenž byl postižen ochrnutím; i snažili se ho vnést a položit před něho.
19A když pro dav nenašli cestu, jakou by ho vnesli, vystoupili na střechu a skrze tašky ho s lůžkem dostali dolů doprostřed před Ježíše.
20A vida jejich víru, řekl: Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.
21A ti písmaři a ti farizeové počali přemýšlet a říkali: Kdo je tento, jenž vyslovuje rouhání? Kdo může odpouštět hříchy, leč jediný Bůh?
22Ježíš však, rozpoznav jejich přemýšlení, k nim v odpověď řekl: Co v svých srdcích přemýšlíte?
23Co je snadnější? Říci: tvé hříchy jsou ti odpuštěny, či říci: vstávej a choď?
24Ale abyste věděli, že Syn člověka pravomoc má na zemi odpouštět hříchy - řekl tomu postiženému ochrnutím: Tobě pravím: Vstávej, zvedni své lůžko a ubírej se do svého domu.
25A okamžitě se přede všemi postavil, zvedl to, na čem ležel, a odešel do svého domu, oslavuje Boha.
26A všechny pojal úžas, i oslavovali Boha a byli naplněni bázní a říkali: Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.
27A po těchto věcech vyšel a zpozoroval dávkového výběrčího jménem Levi, sedícího při dávkové pokladně, a řekl mu: Pojď za mnou.
28I opustil vše, vstal a vydal se za ním.
29A ten Levi mu ve svém domě uspořádal velkolepé pohoštění; a dávkových výběrčích a dalších, kteří s nimi leželi u stolu, byl početný dav.
30A jejich písmaři a farizeové reptali proti jeho učedníkům, říkajíce: Proč jídáte a pijete s dávkovými výběrčími a hříšníky?
31A Ježíš k nim v odpověď řekl: Lékaře nemají zapotřebí ti, kdo se těší dobrému zdraví, nýbrž ti, kdo se mají zle.
32Nepřišel jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky k pokání.
33A oni k němu řekli: Proč se učedníci Janovi postívají zhusta a konávají prosby, podobně i učedníci farizeů, tvoji však jídají a pijí?
34A on k nim řekl: Což můžete syny svatební síně přimět, by se postili, zatímco je ženich s nimi?
35Přijdou však i dni, kdy od nich bude ženich odtržen; tehdy se v oněch dnech postit budou.
36A také k nim pronášel přirovnání: Nikdo nepřikládá záplatu [z ] nového šatu na šat starý, jinak i ten nový rozřeže, ani se záplata, jež je z nového, nebude se starým shodovat.
37A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak to mladé víno měchy potrhá a samo se vylije i měchy se zničí;
38nýbrž mladé víno nutno dávat do nových měchů a oboje se spolu uchraňuje.
39A nikdo, kdo pil staré, o mladé [hned] nestojí, neboť říká: Staré je lahodnější.