1A v jeden z těch dní, když on v CHRÁMĚ vyučoval lid a hlásal blahou zvěst, se stalo, že přistoupili velekněží a písmaři se staršími
2a promluvili k němu, pravíce: Pověz nám, jakou pravomocí konáš tyto věci, anebo kdo je to, jenž ti tuto pravomoc dal?
3I řekl jim v odpověď: Otáži se i já vás na jednu věc, i povězte mi:
4Janův křest - byl z nebe či z lidí?
5A oni se mezi sebou jali smlouvat, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?
6Povíme-li však: Z lidí, ukamenuje nás všechen lid, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok.
7I odpověděli, že nevědí, odkud,
8a Ježíš jim řekl: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám.
9A k lidu počal pronášet toto přirovnání: Jeden člověk vysadil vinici a pronajal ji rolníkům a na delší čas odešel ze země.
10A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby mu dali z ovoce vinice. Ti rolníci ho však zbili a odeslali pryč s prázdnou.
11I poslal ještě jiného nevolníka, oni však i onoho zbili, zneuctili a s prázdnou odeslali pryč.
12I poslal ještě třetího, oni však i toho zranili a vyhnali.
13A ten pán vinice řekl: Co mám učinit? Pošlu svého milovaného syna; když uvidí toho, budou snad mít ohled.
14Když ho však ti rolníci uviděli, domlouvali se mezi sebou, říkajíce: Toto je dědic, [pojďte,] snažme se ho zabít, aby se dědictví stalo naším.
15I vystrčili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy ten pán vinice učiní?
16Přijde a zahubí ty rolníky a vinici dá druhým. A když to uslyšeli, řekli: To nechť se nestane.
17On však, zahleděv se na ně, řekl: Co tedy je toto, to, co je napsáno: Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali, ten se stal hlavou nároží?
18Každý, kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na koho padne on, toho rozmetá.
19A velekněží a písmaři zadychtili v téže hodině na něho položit ruce, i zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich.
20I počíhali si na něho a vyslali slídiče předstírající, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči, tak, aby ho mohli odevzdat výkonné a právní moci vladařově.
21I otázali se ho, pravíce: Učiteli, víme, že správně mluvíš a vyučuješ a nepřijímáš osobu, nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě.
22Je nám dovoleno dávat císaři daň čili nic?
23Povšimnuv si však jejich úskočnosti, řekl k nim: Co mě pokoušíte?
24Ukažte mi denár - čí obraz a nápis má? A oni v odpověď řekli: Císařův.
25A on k nim řekl: Nuže, tedy odvádějte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.
26I nedokázali ho před lidem v jeho výrocích polapit a umlkli, byvše jati údivem nad jeho odpovědí.
27A přistoupili někteří ze sadúceů - to jsou ti, kteří popírají opětovné vstání - a otázali se ho,
28pravíce: Učiteli, Mojžíš nám napsal: Jestliže umře něčí bratr, mající ženu, a umře bezdětný, má jeho bratr tu ženu pojmout a způsobit, aby jeho bratru vyvstalo símě.
29Bylo tedy sedm bratrů, a první, pojav ženu, umřel bezdětný.
30I [pojal tu ženu] druhý [; i ten umřel bezdětný;]
31i třetí ji pojal a taktéž i těch sedm: dětí nezůstavili a pomřeli.
32A naposledy ze všech umřela i ta žena.
33Při opětovném vstání tedy - koho z nich se stane ženou? Za ženu ji přece mělo těch sedm.
34A Ježíš jim řekl: V manželství vstupují a dávají se synové tohoto světa,
35ti však, kdo byli uznáni za hodné dosáhnout světa onoho a opětovného vstání, vstání zprostřed mrtvých, v manželství ani nevstupují ani se nedávají,
36ba ani umřít již nemohou, neboť jsou rovni andělům a jsou Boží synové, jsouce synové opětovného vstání.
37Že se však mrtví křísí, vyjevil i Mojžíš v oddíle o ostružiníku, jak PÁNU říká Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův;
38on však není Bůh mrtvých, nýbrž živých - jemu přece žijí všichni.
39A někteří z písmařů v odpověď řekli: Učiteli, dobře jsi promluvil;
40již se totiž neodvažovali na nic se ho dotazovat.
41I řekl k nim: Jak to, že říkají, že KRISTUS je syn Davidův,
42a David sám v knize Žalmů praví: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici,
43než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou?
44David ho tedy nazývá Pánem, i jak to, že je jeho syn?
45A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům:
46Mějte se na pozoru před písmaři, kteří se rádi procházejí v řízách a mají v oblibě pozdravy na tržištích a přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách,
47kteří pohlcují domy vdov a jako záminku konají dlouhé modlitby. Těm se dostane přísnějšího rozsudku.