Luke 2
1 V oněch dnech se však stalo, že od císaře Augusta vyšlo usnesení, by se konal soupis všeho obydleného světa;
2 k soupisu samému došlo teprve, když vladařem Sýrie byl Quirinius.
3 I ubírali se všichni, by se dávali zapisovat, každý do svého města;
4 a vystoupil i Josef od Galileje, z města Nazaretu, do Júdska, do města Davidova, jež se nazývá Béthlém, - protože byl z domu a rodiny Davidovy, -
5 by byl zapsán, s Marií, jež mu byla zasnoubená jako jeho žena a byla v jiném stavu.
6 A když tam byli, stalo se, že se dovršily dni, by ona porodila,
7 i porodila svého prvorozeného syna a zavinula ho do plenek a uložila ho v jeslích, protože v noclehárně pro ně nebylo místa.
8 A v témže kraji byli pastýři, zdržující se venku a v noci konající hlídky nad svým stádem;
9 a hle, stanul při nich anděl PÁNĚ a sláva PÁNĚ se zaskvěla vůkol nich, i ulekli se velikým leknutím.
10 A ten anděl jim řekl: Nelekejte se, neboť hle, přináším vám blahou zvěst o veliké radosti, jež bude pro všechen lid,
11 protože se vám dnes ve městě Davidově narodil Zachránce, jenž je Kristus, Pán.
12 A znamením vám bude toto: najdete novorozeně zavinuté do plenek a ležící v jeslích.
13 A znenadání se s tím andělem objevil zástup nebeského vojska, chválícího Boha a říkajícího:
14 V nejvyšších místech sláva Bohu a na zemi pokoj, v lidech blahá libost.
15 A jak ti andělé od nich odešli do nebe, stalo se, že ti pastýři k sobě navzájem řekli: Zajděme tedy až do Béthléma a podívejme se na tu věc, jež se stala, již nám PÁN uvedl ve známost.
16 I pospíšili a přišli a dopátrali se i Marie i Josefa a toho novorozeněte, ležícího v těch jeslích.
17 A když je uviděli, rozšířili všude známost stran té věci, o níž k nim bylo promluveno stran tohoto děťátka,
18 a všichni, kteří to uslyšeli, byli stran toho, co k nim od těch pastýřů bylo promluveno, jati údivem.
19 Marie však všechny tyto věci spolu uchovávala v mysli, hloubajíc o nich ve svém srdci.
20 A ti pastýři se vrátili zpět, oslavujíce a chválíce Boha za vše, co uslyšeli a uviděli podle toho, jak k nim bylo promluveno.
21 A když se dovršilo osm dní, by on byl obřezán, bylo jeho jméno nazváno Ježíš; to mu bylo dáno od toho anděla před jeho početím v útrobách.
22 A když se dovršily dni jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, vynesli ho do Jerúsaléma představit PÁNU
23 (podle toho, jak je v zákoně PÁNĚ psáno: Vše mužského pohlaví, rozvírající dělohu, bude nazváno svatým PÁNU)
24 a dát oběť podle toho, co je řečeno v zákoně PÁNĚ, párek hrdliček nebo dvě mláďata holubů.
25 A hle, byl v Jerúsalémě člověk, jehož jméno bylo Simeón, a tento člověk byl spravedlivý a nábožný, očekávající útěchu Israélovu, a byl na něm Svatý Duch;
26 a od Svatého Ducha mu bylo vnuknutím sděleno, že dříve neuvidí smrti, než uvidí KRISTA PÁNĚ.
27 I přišel v Duchu do CHRÁMU a vtom, když rodiče vnesli děťátko Ježíše, by s ním naložili podle zvyklosti zákona,
28 je vzal on na své lokty a jal se velebit Boha a řekl:
29 Nyní propouštíš svého nevolníka, Hospodáři, podle svého slova, v pokoji,
30 protože mé oči uviděly tvůj nástroj vysvobození,
31 jejž jsi připravil před tváří všech lidí,
32 světlo k odhalení národů a slávu tvého lidu, Israéle.
33 A jeho otec a matka byli udiveni nad těmi věcmi, jež se o něm mluvily;
34 a Simeón jim požehnal a řekl k Marii, jeho matce: Hle, tento je ustanoven k pádu a opětovnému vstání mnohých v Israélovi a za znamení, jemuž se odporuje,
35 (a pronikne i meč tvou vlastní duší,) aby tak byly odhaleny myšlenky z mnoha srdcí.
36 A byla Anna, prorokyně, dcera Fanúélova, z kmene Asérova, jež byla velmi pokročilá v letech, proživší sedm let s mužem od svého panenství;
37 a ona sama byla již čtyřiaosmdesát let vdovou, i nevzdalovala se od CHRÁMU a konala svatou službu posty a modlitbami nocí i dnem.
38 A ta, přistoupivši téže hodiny, vzdávala PÁNU chválu a mluvila o něm ke všem, kteří v Jerúsalémě očekávali vykoupení.
39 A když dokončili všechny věci podle zákona PÁNĚ, vrátili se zpět do Galileje, do svého města Nazaretu.
40 A to děťátko rostlo a sílilo [ v duchu], jsouc naplňováno moudrostí, a Boží milost byla na něm.
41 I ubírávali se jeho rodiče ročně o svátku Minutí do Jerúsaléma.
42 A když dosáhl dvanácti let a oni podle obyčeje toho svátku [do Jerúsaléma] vystoupili
43 a svůj pobyt tam po ty dni dokončili, zdržel se Ježíš, ten hoch, když se vraceli zpět, v Jerúsalémě, a jeho rodiče si toho nepovšimli;
44 pomyslivše si však, že je mezi spolucestující společností, ušli den cesty a pátrali po něm mezi příbuznými a známými.
45 A když [ho] nenašli, vrátili se zpět do Jerúsaléma, aby po něm pátrali.
46 A po třech dnech se stalo, že ho našli v CHRÁMĚ, jak sedí uprostřed učitelů a naslouchá jim a dotazuje se jich;
47 a všichni, kteří mu naslouchali, žasli nad jeho chápavostí a odpověďmi.
48 A uzřevše ho, byli tím ohromeni a jeho matka k němu řekla: Dítě, proč ses k nám takto zachoval? Hle, tvůj otec a já jsme tě hledali, majíce bolest.
49 I řekl k nim: Proč to, že jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v záležitostech mého Otce?
50 A oni nepochopili tu věc, o níž k nim promluvil.
51 I sestoupil s nimi a přišel do Nazaretu a byl jim podřízen; a jeho matka všechny ty věci bedlivě uchovávala ve svém srdci.
52 A Ježíš činil pokroky v moudrosti a vzrůstu a přízni u Boha i lidí.