Luke 1
1 Jelikož se již mnozí pokusili sestavit vypravování o skutečnostech, jimž se mezi námi plně věří
2 podle toho, jak nám je sdělili ti, kteří od počátku byli očitými svědky a průvodci Slova,
3 uznal jsem za vhodné i já, jenž jsem se se všemi věcmi od základu podrobně obeznámil, soustavně ti o nich napsat, veleslovutný Theofile,
4 abys plně poznal spolehlivost těch věcí, o nichž jsi byl poučen.
5 Ve dnech Héróda, krále Júdska, byl jakýsi kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abiovy, a jeho žena z dcer Árónových, a její jméno Alžběta.
6 A oba byli před Bohem spravedliví, kráčejíce bez závady ve všech příkazech a spravedlivých požadavcích PÁNĚ.
7 A dítě neměli, ježto Alžběta byla neplodná, a oba byli pokročilí v letech.
8 I stalo se, když on v pořadí své třídy konal kněžskou službu před Bohem,
9 že mu podle obyčeje kněžského úřadu bylo losem určeno vstoupit do chrámu PÁNĚ a zakouřit.
10 A všechen zástup lidu se v hodině kouření modlil venku.
11 I ukázal se mu anděl PÁNĚ, stojící z pravé strany oltáře ke kouření;
12 a Zachariáš, vida ho, byl tím znepokojen a padla na něho bázeň.
13 Ten anděl však k němu řekl: Neboj se, Zachariáši, protože tvá prosba byla vyslyšena a tvá žena Alžběta ti zrodí syna, a jeho jméno nazveš Jan;
14 a bude ti radostí a jásotem a při jeho zrození se zaradují mnozí,
15 neboť bude veliký před PÁNEM a nikterak nebude pít vína ani opojného nápoje, a již od útrob své matky bude naplněn Svatým Duchem;
16 a mnohé z Israélových synů obrátí k PÁNU, jejich Bohu,
17 a před ním bude v duchu a moci Eliášově předcházet on, by obrátil srdce otců k dětem a neposlušné do smýšlení spravedlivých, by PÁNU připravil vystrojený lid.
18 A Zachariáš k tomu andělu řekl: Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec, i má žena je pokročilá v letech.
19 A anděl mu v odpověď řekl: Já jsem Gabriél, jenž stojím před samým Bohem, a byl jsem vyslán, bych k tobě promluvil a přinesl ti tyto blahé zvěsti.
20 A hle, budeš mlčící a nemohoucí promluvit až do dne, v němž se tyto věci stanou, za to, že jsi neuvěřil mým slovům, jež budou ve své době splněna.
21 A lid na Zachariáše čekal, i divili se tomu, že v chrámě dlouho zůstává.
22 Když však vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že v chrámě uzřel vidění.
23 A on jim stále dával znamení a stále zůstával němý. A když byly vyplněny dni konání jeho úřadu, stalo se, že odešel do svého domu.
24 A Alžběta, jeho žena, po těch dnech počala, i ukryla se na pět měsíců, a říkala:
25 Takto mi učinil PÁN ve dnech, v nichž na mne pohlédl, by odňal mou pohanu mezi lidmi.
26 V šestém měsíci však byl anděl Gabriél od Boha vyslán do galilejského města, jehož jméno bylo Nazaret,
27 k jedné panně, zasnoubené muži, jehož jméno bylo Josef, z domu Davidova, a jméno té panny Marie.
28 I vstoupil anděl k ní a řekl: Buď zdráva, přízní obdařená, PÁN je s tebou [, ty jsi požehnaná mezi ženami].
29 Ona však byla [, vidouc ho,] nad jeho slovem všechna znepokojena a přemýšlela, co toto asi je za pozdrav.
30 A anděl jí řekl: Neboj se, Marie, neboť jsi u Boha došla přízně;
31 a hle, počneš v lůně a porodíš syna a jeho jméno nazveš Ježíš.
32 Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího, a PÁN, Bůh, mu dá trůn Davida, jeho otce,
33 i bude navěky kralovat nad domem Jakóbovým a jeho království nebude konce.
34 Marie však k andělu řekla: Jak toto bude, jelikož nepoznávám muže?
35 A anděl jí v odpověď řekl: Přijde na tebe Svatý Duch a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, jež se zrodí, bude nazváno Božím Synem.
36 A hle, Alžběta, tvá příbuzná, i ona, ve svém vysokém věku, počala syna, a toto je jí, jež byla nazývána neplodnou, šestý měsíc -
37 ano, u Boha nebude žádná věc nemožná.
38 A Marie řekla: Hle, nevolnice PÁNĚ, nechť se mi stane podle tvého slova. A anděl od ní odešel.
39 A Marie v těch dnech vstala a s chvatem se odebrala do hornaté krajiny, do jednoho Júdova města,
40 i vstoupila do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu;
41 a jak Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že maličké v jejích útrobách poskočilo, i byla Alžběta naplněna Svatým Duchem
42 a vzkřikla silným hlasem, i řekla: Ty jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvých útrob.
43 A odkud mi toto, aby ke mně přišla matka mého Pána?
44 Vždyť hle, jak se hlas tvého pozdravu dostal do mých uší, maličké v mých útrobách s jásotem poskočilo.
45 A blažená je ta, jež uvěřila, neboť ty věci, o nichž k ní bylo promluveno od PÁNA, dojdou splnění.
46 A Marie řekla: Má duše vyvyšuje PÁNA
47 a můj duch se rozjásal v Bohu, mém Zachránci,
48 protože pohlédl na nízký stav své nevolnice; vždyť hle, od nynějška mě budou všechna pokolení nazývat blaženou,
49 protože mi Mocný učinil veliké věci a jeho jméno je svaté;
50 a jeho soucit je do pokolení a pokolení vůči těm, kdo se ho bojí.
51 Uplatnil sílu svou paží, rozprášil ty, kdo jsou pyšní v myšlení svých srdcí,
52 mocnáře strhl z trůnů a nízké povýšil,
53 hladové zasytil dobrými věcmi a hojnost mající odeslal pryč s prázdnou.
54 Ujal se Israéle, svého sluhy, by si vzpomněl na soucit,
55 (podle toho, jak promlouval k našim otcům,) vůči Abrahamovi a jeho semeni navždy.
56 A Marie s ní zůstala asi tři měsíce, i vrátila se zpět do svého domu.
57 Alžbětě pak se dovršil čas, by ona porodila, i přivedla na svět syna;
58 a její okolní sousedé a příbuzní uslyšeli, že při ní PÁN rozhojňoval svůj soucit, a radovali se s ní.
59 I stalo se v osmý den, že to děťátko přišli obřezat, a nazývali je podle jména jeho otce Zachariáš.
60 A jeho matka v odpověď řekla: Nikoli, nýbrž bude nazván Jan.
61 I řekli k ní: Nikoho v tvém příbuzenstvu není, kdo by se nazýval tímto jménem.
62 I pokyvovali na jeho otce, jak on by si přál, by se nazývalo;
63 a požádav o tabulku, napsal tento výrok: Jeho jméno je Jan. I podivili se všichni.
64 A jeho ústa byla okamžitě odemknuta, i jeho jazyk, i mluvil, velebě Boha.
65 A na všechny, kteří okolo nich bydleli, přišla bázeň a v celé té hornaté krajině Júdska se rozmlouvalo o všech těchto věcech;
66 a všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: Nuže, čím toto děťátko bude? A ruka PÁNĚ byla s ním.
67 A Zachariáš, jeho otec, byl naplněn Svatým Duchem a jal se prorokovat, pravě:
68 Veleben budiž PÁN, Israélův Bůh, že navštívil a způsobil vykoupení svému lidu
69 a vyzvedl nám roh vysvobození v domě Davida, svého sluhy,
70 podle toho, jak promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa,
71 vysvobození zprostřed našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí,
72 by uskutečnil soucit s našimi otci a vzpomněl si na svou svatou úmluvu,
73 přísahu, jíž se zavázal Abrahamovi, našemu otci, dát nám to,
74 bychom mu bez bázně, byvše vyproštěni z ruky našich nepřátel, mohli konat svatou službu
75 ve zbožnosti a spravedlnosti před ním po všechny své dni.
76 A ty, děťátko, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť se před tváří PÁNĚ napřed odebereš připravit jeho cesty,
77 by jeho lidu bylo dáno poznání vysvobození skrze odpuštění jejich hříchů
78 pro niterný soucit našeho Boha, v němž nás navštívil rozbřesk z výsosti,
79 by zasvítil na ty, kdo seděli ve tmě a stínu smrti, k usměrnění našich nohou na cestu pokoje.
80 A to děťátko rostlo a bylo v duchu posilováno a až do dne svého ukázání Israélovi bylo v pustinách.