1A v oněch dnech, kdy v Isráéli nebylo krále, se stalo, že se vyskytl muž-Léví ovec, pobývající na zadní straně pohoří Efrájimova; ten si vzal ženu-souložnici z Béth-lechemu Júdova.
2A jeho souložnice se proti němu dopustila smilstva a odešla z jeho blízkosti do domu svého otce do Béth-lechema Júdova a pobyla tam řadu dní, čtyři měsíce.
3A její muž vstal a šel za ní promluvit k jejímu srdci a přivést ji zpět; a s ním jeho sluha a dvojice oslů; a uvedla ho v dům svého otce, a když ho otec té dívky uviděl, zaradoval se při setkání s ním.
4A jeho tchán, otec té dívky, ho zdržel, takže u něho zůstal tři dni, i jedli a pili a přenocovali tam.
5A v čtvrtý den se stalo, když za jitra časně vstali, že se zvedl k odchodu; a otec té dívky ke svému zeti řekl: Posilni své srdce kouskem chleba a potom půjdete.
6Usedli tedy oni oba spolu a najedli a napili se; a otec té dívky k tomu muži řekl: Přivol, prosím, a přenocuj, a ť se těší tvé srdce;
7a když se ten muž zvedl k odchodu, jal se jeho tchán na něho naléhat, takže tam zase přenocoval.
8A za jitra v pátý den časně vstal k odchodu, a le otec té dívky řekl: Posilni, prosím, své srdce. Prodleli tedy až do naklonění dne a jedli oni oba,
9a když se ten muž zvedl k odchodu, on i jeho souložnice, řekl mu jeho tchán, otec té dívky: Nuže, hle, den se nachýlil k večeru, přenocujte, prosím - hle, uléhání dne, přenocuj zde, a ť se těší tvé srdce, a zítra se časně dáte na svou cestu a odejdeš ke svému stanu.
10A le ten muž nebyl ochoten přenocovat, nýbrž se zvedl a odešel; i přišel až před Jevús, to je Jerúsalém, a s ním dvojice osedlaných oslů, i jeho souložnice s ním.
11Když oni byli u Jevúse, a den se hluboko snesl, řekl jeho sluha k svému pánu: Pojď, prosím, můžeme odbočit do tohoto města Jevúsího a přenocovat v něm.
12A jeho pán k němu řekl: Nebudeme odbočovat do města cizozemců, kteří ne jsou z Isráélových dětí, nýbrž přejdeme až do Givey.
13A řekl svému sluhovi: Pojď, a ť se dostáváme v blízkost jednoho z míst, kde přenocujeme, v Givei nebo v Rámě.
14Přešli tedy a odebrali se a nedaleko Givey, jež patří Benjámínovi, jim zašlo slunce;
15odbočili tedy tam, aby vešli k přenocování v Giveu. A když vešel, usedl na prostranství města, nebylo však nikoho ochotného přijmout je do domu k přenocování;
16a le hle, od své práce z pole přišel za večera jakýsi stařec, muž z pohoří Efrájimova, jenž byl v Givei cizincem, kdežto lidé toho místa byli děti Jemíního;
17a pozvedl své oči a uviděl na prostranství města muže-pocestného, i řekl ten muž, stařec: Kam jdeš a odkud přicházíš?
18A řekl k němu: My z Béth-lechemu Júdova přecházíme až k zadní straně pohoří Efrájimova; já jsem odtamtud a odešel jsem až do Béth-lechema Júdova, a já mám co činit s domem Hospodinovým, a le není nikoho ochotného přijmout mě do domu,
19a je i sláma i krmivo pro naše osly a i chléb a víno je pro mne a pro tvou služebnici i pro mladíka, jenž je s tvými nevolníky, není nedostatku ničeho.
20A ten muž, ten stařec, řekl: Pokoj tobě; jen nechej vše, čeho je ti třeba, na mně, jen nechť nechceš přenocovat na prostranství.
21A uvedl je do svého domu a namíchal krmiva jeho oslům, i umyli své nohy a najedli a napili se.
22Když oni potěšovali svá srdce, hle, dům obklopili muži toho města, muži-ničemové, tloukli na dveře a jali se pronášet k tomu muži, majiteli toho domu, tomu starci, výrok: Vyveď toho muže, jenž přišel do tvého domu, a ť ho můžeme poznat!
23A majitel domu k nim vyšel a řekl k nim: Ne, moji bratři, nechť přece nepášete zlo; jelikož tento muž vstoupil do mého domu, nechť nečiníte tuto bezbožnost.
24Hle, má dcera, panna, a jeho souložnice - nuže, mohu je vyvést, ponižte je a učiňte jim, co bude dobré ve vašich očích, a le tomuto muži nesmíte činit nic z této bezbožnosti.
25Ti muži však nebyli ochotni mu naslouchat; a ten muž svou souložnici popadl a vyvedl k nim na ulici, i poznávali ji a násilí se na ní dopouštěli po celou noc až do jitra a propustili ji za vzcházení úsvitu.
26A za nastávání jitra ta žena přišla a u vchod u do domu, kde byl její pán, zůstala ležet až do rozednění.
27A její pán za jitra vstal a otevřel dveře domu a vyšel k odchodu svou cestou, a hle, ta žena, jeho souložnice, ležící u vchod u do domu, a její ruce na prahu.
28A řekl k ní: Vstaň, a ť jdeme. A le nebylo odpovídajícího. Vzal ji tedy na osla a vstal ten muž a odešel k svému místu.
29A když přišel do svého domu, vzal nůž a uchopil svou souložnici a rozdělil ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji do všech území Isráélových;
30i dělo se tak, že každý, kdo to spatřil, nato řekl: Nic jako toto se neudálo, aniž bylo spatřeno za dobu ode dne vystoupení Isráélových dětí ze země Egypta až po tento den; pouvažujte si o tom, poraďte se a promluvte!